Když se o literatuře hodně mluví...

V poslední době celonárodní deníky hodně psaly o literatuře. Tedy, o literatuře - o knihách. Poprvé se tak stalo, když byla ve svém brněnském domě zavražděna Simona Monyová. Její knihy se rázem staly těmi nejprodávanějšími. Napodruhé se tak stalo v případě Ireny Obermannová, která napsala Tajnou knihu o Největším Čechovi. A tak, zatímco humbuk okolo smrti Monyové přinesl alespoň jedno pozitivum - více se mluví o domácím násilí, marně uvažuji, jestli se něco kloudného stalo poté, co se na první místa žebříčku prodejnosti dostala Tajná kniha Ireny Obermannové...

Eva

Chebské sólohraní – Ohlédnutí za festivalem Divadlo jednoho herce

Ve dnech 29. září až 2. října proběhl v Chebu již šestnáctý ročník přehlídky Divadlo jednoho herce – jediný festival monodramat u nás. Kromě českých souborů dorazili i hosté ze Slovenska: Sláva Daubnerová zaujala svou chirurgicky chladnou rekonstrukcí života první profesionální slovenské režisérky a zároveň první manželky Gustáva Husáka – Magdaleny Husákové-Lokvencové, či z Polska: největší úspěch měla jistě inscenace Agaty Kucińské Životy svatých ze sídliště, s nádherně propracovanou vizuální, loutkovou a hudební stránkou jako dokonalé instrumentace stále provokativního tématu stereotypizace křesťanství v naší společnosti – navíc společnosti extrakonzervativního Polska.

Za zmínku jistě stojí představení Historický monolog Národního divadla v režii J. A. Pitínského, v němž exceluje Eva Salzmannová v roli zpovídajícího se prezidenta Emila Háchy a Karel Stigerwald jako nemluvící oběť monologu - T. G. Masaryk. A vedle toho příběh stárnoucí ženy a její touhy znovu milovat – představení Žena vlčí mák, v němž i mladé uchvátí skvělý výkon Hany Maciuchové.

Určitě nechci zapomenout ani na další výborná představení: Spitfire Company (Unicorn), Tantehorse (Marná láska), či Nanohach v sólech.

Divadlo jednoho herce je bienále, takže, kdo to letos nestihl, určitě za dva roky nemeškejte, je to zážitek!

Dominik Melichar

Divadlo z okrajů – Ohlédnutí za festivalem …příští vlna/next wave...

Festival alternativního divadla, tance, literatury, výtvarného umění a performance slaví 18. narozeniny. Letos proběhnul 7.–11. října v Praze a 21.–23. října v Brně. Zahájilo ho tradiční udílení Poct za alternativu – poctěnými se mimo jiné stali Arnošt Goldflam (Živoucí poklad), Adam Halaš (Osobnost roku) a divadlo D´EPOG (Objev roku). Na samotném festivalu své nezávislé inscenace představilo několik skupin i jednotlivců, mnohá představení byla premiérová. K nejvýraznějším akcím patřilo dvojpředstavení oceněného divadla D´EPOG Žena Objekt/Subjekt, detašovaná inscenace Miroslava Bambušky URAN, proběhnuvší za Prahou v bunkru Drnov, dva nové počiny souboru Depresivní děti touží po penězích či performěři Ondřej Lipovský a Petr Krušelnický.

Klíčovým místem byl experimentální prostor NoD u klubu Roxy, který se poslušně proměňoval podle nejrůznějších představ umělců, příležitost dostaly (kromě zmiňovaného bunkru Drnov) i sklepní prostory Café v lese. Festival skončil, ale kultuře mimo hlavní proud se dostalo potřebné dávky sebevědomí a motivace. Návštěvnost i divácké ohlasy ukázaly, že alternativní divadlo stále žije.

Klára Zindulková

Karel Šiktanc podruhé laureátem Seifertovy ceny

„Je to poprvé, co se to stalo podruhé,“ řekl primátor Svoboda během udílení Ceny Jaroslava Seiferta ve své pražské rezidenci. Ano, Karel Šiktanc získal Seifertovku už v roce 1989, a to za sbírku Srdce svého nejez. Letos mu byla cena udělena za sbírku Nesmír a za, volně parafrázováno, hledání nových cest, jimiž se básnický jazyk může ubírat. Během tiskové konference mě však zaujala ještě jedna, zdánlivě nezajímavá, informace. Roman Pospíšil ze společnosti Pioneer Investments, díky níž je s cenou spojena čtvrtmilionová finanční odměna, prohlásil, že by novináři měli víc psát o tom, kdo sponzoruje tu kterou literární akci. Prý pak budou soukromníci kulturu více dotovat. Tak schválně!

Eva

Státní cena za literaturu a překladatelské dílo - skutečně zasloužená

Státní cenu za literaturu získala letos spisovatelka a významná literární

teoretička Daniela Hodrová. Za překlad Shakespeara byl oceněn Martin Hilský. Druhý jmenovaný, široké veřejnosti pravděpodobně známější, je největším současným českým odborníkem na Williama Shakespeara, ale překládal i jiné britské a americké autory. Přednáší anglickou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Daniela Hodrová, která se po teoretické stránce zabývá zejména koncepty literárního prostoru, prošla znatelným vývojem: od velkolepých témat jako „iniciační román“ a „město“ se přesunula ke konkrétnějším tématům např. „Chvále schoulení“. Většina románů Daniely Hodrové, včetně posledního s názvem „Vyvolávání“, se odehrává v Praze v jakémsi magickém bezčasí, kde se setkávají živí s mrtvými.

Markéta

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.