Co člověk, to interpretace, co scénárista/režisér, to film. Dříve byly spory mezi literáty a filmaři dost vyhraněné – literární vědci vyžadovali zejména věrnost vůči originálu. V posledních letech se ale tato hranice sporů stírá. Při jakékoli konverzi dochází ale vždy ke ztrátám. Film jako svébytné umělecké médium se tak snaží o nápaditost, nový pohled, uchopení. A literatura (ta „starší“ a „honosnější“) se dnes už adaptacemi zabývá z hlediska použitých narativních způsobů, redukce, prostupujících symbolů. Aby mi ale nebylo špatně rozuměno, nehodlám zde obhajovat všechny filmové adaptace, i zde jako mezi literárními díly jsou kousky dobré a kousky zlé. Ty se pak stávají jen čistými cizopasníky a slouží tak dalším generacím jako názorná ukázka toho, jak adaptace rozhodně netočit.

Věrnost filmu je mimo jiné spojena i s komerčními účely. Jako znalci originálu nejsme schopni odpustit tvůrcům sebemenší detail, ale jako obyčejný konzument nového filmu jsme překvapeni samotnou existenci původního románu. Tvůrci scénářů stojí před rozhodnutími, odkud námět čerpat, co vyškrtnout, co doplnit (v případě točení jednoho dílu ze ságy), jakým postavám dát větší prostor pro jejich diváckou „šťavnatost“, jaké naopak upozadit, kdy z vševědoucího vypravěče udělat vlastní postavu…

Filmové adaptace se také neomezují jen na literární předlohy. Převádějí se i divadelní hry (Shakespeare), komiksy (X-Men), grafické romány (V jako Vendeta) či video hry (Princ z Persie). A zároveň obráceně se z filmu stávají knihy, hry. Stopařův průvodce po galaxii byl původně rozhlasovou hrou, následně knihou a naposledy filmem.

Evoluce přebalu 2007-2008-2009 (zvětšit)

Ať se tedy oba tábory mohou tvářit vůči sobě jakkoli opovržlivě, jejich propojenost je nevyhnutelná a místy až příliš okatá. Pojďme se společně podívat na několik případů.

Prvním, nejčastějším případem, je adaptace oblíbeného díla klasické literatury či nějakého novějšího bestselleru. Vezměme si například Pýchu a předsudek Jane Austen. Na plátno byla přenesena celkem desetkrát; poprvé jako televizní film už v roce 1938 a jako celovečerní film o dva roky později, naposledy jako celovečerní film s Keirou Knightley v roce 2005. Film v Čechách následovalo šesté vydání předlohy s hlavní představitelkou na titulní straně. Ovšem i s deseti filmy na účtu se stále nemůže srovnávat s některými „zlatými doly“ kinematografie: Dracula, Jana Eyerová (16) a Tři Mušketýři (21 stejnojmenných filmů, naposledy v 3D na podzim tohoto roku).

Druhým případem je vzestup knihy na základě filmu, reedice (Stmívání s důstojnou pevnou vazbou), nové dotisky s novými přebaly (Bridget Jonesová), celkově nové překlady s novými názvy (Milionář z chatrče). Právě Bridget Jonesová vděčí za český překlad druhého dílu právě úspěšnosti filmu. Nezřídka se setkáme i s postupem, kdy je kniha sepsána výhradně na základě filmu (současná Králova řeč).

Evoluce názvu 2006-2009 (zvětšit)

Ale abychom kopli i do filmařského hnízda. Příkladem onoho „zvětšení“ atraktivní postavy je kapitán Shakespeare z románu Neila Gaimana Hvězdný prach – zatímco v knize to byla jen okrajová figurka, ve filmu je to jedna z nejvýraznějších postav v podobě Roberta De Nira. Jako u jednotlivých knih, tak i mezi spisovateli existují osvědčené zdroje: Nicholas Sparks, milovník srdceryvných letních romancí, se dočkal zfilmování 6 z 16 románů (poslední Milý Johne).

Na závěr několik statistických údajů. V posledních třech ročnících Oscarů bylo adaptacemi 11 z 25 filmů nominovaných v kategorii Nejlepší film, namátkou nejvíce překvapivé: Duel Frost/Nixon (hra Petera Morgena), Lítám v tom (Waltera Kirn) a 127 hodin (Aron Ralston). A pokud je vám tento výčet stále málo, The Telegraph i Guardian, který má celou rubriku věnovanou tomuto tématu, sestavili seznamy nejúspěšnějších adaptací, kde samozřejmě nechybí trilogie Pán prstenů, Kmotr či Nebezpečné známosti (Stephen Frears, 1988).

Markéta Böhmová

www.en.wikipedia.org; www.imdb.com; www.cinepur.cz

top 50 adaptací dle Guardinu

15 filmů, které předčily literární předlohu

top 25 adaptací dle Telegraphu

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 5, 6 (49, 50), 26.4. 2011; Toto číslo vyšlo ke Studentské literárněvědné konferenci 2011: Kniha, filmový pás, internet, pořádané ÚČL AV