Pěkně popořadě: než v kině začne projekce, pustí vám promítač mimo jiné pár trailerů coby vábničku. To je hezké do chvíle, než vás nějaký otráví natolik, že začnete přemýšlet, nebylo-li by lepší odejít, stokorunu snad ani nevymáhat a zajít do nejbližší vinárny, opít se levným likérem a doufat, že českou tvorbu nereprezentuje jen to, co se prezentuje v těchto krátkých zpěvech kinosirén.

Už jen ta jména. Ukažte v upoutávce Rodena, Polívku, Bílou a Rolins a máte jistotu, že vám opravdu originální příběh o snech zbaští nejen filmový divák, ale i konzumenti té nejprimitivnější části pop kultury. A ono se tam i zpívá. A jak. Takové krásné verše: „Nikdo neví, co ho čeká / když do postele vleze si / co v ní čeká na člověka / narazí-li na zlé sny.“

Film V peřině zřejmě bude (po zkušenostech s Líbáš jako bůh) pomýšlet na dobytí piedestalu „nejnavštěvovanější roku“. Vhodné jako záminka pro emigraci do afrických pralesů, kde se vám může přihodit pouze sto způsobů smrti liánou, což by mohlo být poměrně zábavné, na rozdíl…

Zkuste se pak nezaujatě dívat na film, odehrávající se částečně v rumunském Banátu (kterážto informace je z celého Ostrova svaté Heleny asi nejzapamatovatelnější), kde hrají téměř titíž herci jako v předešlém traileru.

Proto autor této glosy doporučuje autoru filmu, aby abstrahoval banátskou část, z ní vystřihl všechny hrané části a zbylých dvacet minut prezentoval jako dokument. Zbytek kinofilmu pak aby dal dětem do školky; mohou si s ním hrát během zatmění slunce, a pokud pásek zůstane v celku a děti se s ním seřadí do řady, mohou vzniknout zajímavé obrazce, které jistě podnítí dětskou obrazotvornost a fantazii více, než kdyby film použily v promítačce.

A filmové produkci doporučuje: Tudy ne přátelé!

Dominik Melichar

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 5, 6 (49, 50), 26.4. 2011; Toto číslo vyšlo ke Studentské literárněvědné konferenci 2011: Kniha, filmový pás, internet, pořádané ÚČL AV