Na počátku bylo světlo…

… a byla také laterna magica, neboli „kouzelná lucerna“ – předchůdkyně moderního projektoru, bez které by se 28. prosince 1895 nekonala filmová premiéra v Grand Café v Paříži. Toho dne bratři Lumiérové („otcové moderního filmu“) představili první komerční představení pro veřejnost v prvním biografu a „kouzelnou lucernu“ použili jako světelný zdroj pro promítání. Jejich představení se skládalo z jedenácti krátkých filmů s náměty z každodenního života a celkově trvalo asi dvacet minut. Brzy poté začala vznikat i první filmová studia, nejprve ve Francii, postupně i po celé Evropě a zámoří. V roce 1908 vznikla francouzská společnost Le Film d’Art, která v pařížském kině Charras uvedla své první dílo L’Assasinat du duc de Guise (Zavraždění Vévody de Guise).

Němý film

Němé filmy byly zpočátku doprovázeny povětšinou improvizovanou hudbou, která měla za úkol přehlušit hlasitost promítaček. První film se speciálně zkomponovaným hudebním doprovodem od C. Saint-Saënse byl již zmíněný L’Assasinat du duc de Guise. Spoustu filmů ale doprovázela i živá hraná hudba, o kterou se starala malá hudební tělesa, nebo samostatní pianisté.

Stačí říct němý film a většině lidí se jako první vybaví komická postava tuláka s typickým knírkem, hůlkou a buřinkou na hlavě. Víte, koho tím myslím? Správně, je to Charlie Chaplin, nejslavnější světový filmový tvůrce. Natočil na devadesát filmů, k většině z nich napsal scénář, sám je režíroval a vytvořil v nich následně i hlavní roli. Mezi jeho nejznámější filmy patří The Great Dictator (1944, Diktátor), který je satirickou komedií na fašistické Německo (především na Hitlera), ale také prvním stoprocentně mluveným Chaplinovým filmem vůbec.

Chaplin je podepsán pod založením společnosti United Artists roku 1919 spolu s M. Pickfordovou, D. Fairbanksem a D. W. Griffithem. Tato společnost nebyla jediná, která se začala prosazovat. Ve 20. letech 20. století, kdy americký filmový průmysl měl zajištěné prvenství na mezinárodním trhu, dochází ke vzniku velkých filmových studií, která se prosazují proti dosavadní Motion Picture Patents Company. Patří mezi ně: Warner Bros, Paramount Pictures, Metro-Goldwyn-Mayer, Fox Film Corporation (pozdější 20th Century Fox) a Independent Moving Pictures (předchůdce Universal Studios).

Když film mluví…

Za zrodem éry zvukového filmu stojí společnost Warner Bros a jimi vyrobený film Jazz Singer z roku 1927. Ten jako první nabídl mluveného slovo: monolog broadwayské muzikálové hvězdy Ala Jolsona. Trvalo však ještě několik let, než se zvukové filmy zcela prosadily, což bylo způsobeno především vysokými náklady na výrobu i projekci snímků. A tak se prvním cele ozvučeným filmem stal snímek B. Foye Lights of New York (Světla New Yorku) z roku 1929.

Zvuk ve filmu znamenal velkou změnu – nejenže herci začali mluvit a zpívat, ale brzy vznikl i nový specifický žánr filmové hudby. Filmová hudba dotváří atmosféru snímku, její účel je do značné míry psychologický. Od ostatních žánrů se liší tím, že často vzniká přímo pro daný film nebo jsou starší písně pro určitý film upraveny, přezpívány a dostanou tzv. „nový kabát“. Typickým příkladem je filmový muzikál Moulin Rouge obsahující pouze jednu původní píseň (Come what may), ostatní jsou „předělávkami“ starých hitů. Mezi nejznámější zahraniční filmové skladatele patří například Hans Zimmer (Gladiátor, Lví král), Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý, Tenkrát na Západě) či Danny Elfman (úvodní znělka seriálu Simposonovi, Střihoruký Edward). V Čechách jmenujme skladatele Petra Hapku, Karla Svobodu, Petra Skoumala či Jaroslava Uhlíře.

Když je film kreslený

Za počátek animovaného filmu se považuje 28. říjen 1892, kdy Émile Reynaud uspořádal první veřejné představení „světelných pantomim“ svého Optického divadla v pařížském muzeu Grévin.

Ovšem většina z nás má za „otce“ animovaného filmu především Walta Disneyho. Z jeho dílny pocházejí nejznámější a nejpopulárnější kreslené postavičky Myšáka Mickeyho, Kačera Donalda, psa Pluta, Kačera Duffyho, Námořníka Pepka a dalších. Prvním disneyovským celovečerním filmem je snímek Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1937.

S rozvojem moderních technologií, hlavně počítačů, jsou k dispozici čím dál tím větší možnosti animace. Snímky jako Shrek, Doba ledová, Hledá se Nemo nebo Příběh hraček se setkaly s nevídaným úspěchem, ať už pochází z dílny studia Pixar (dceřiná společnost The Walt Disney Company) nebo ze studia Dreamworks.

Nejnovějším trendem posledních let se staly 3D filmy, které umožňují spatřit natočené scény nikoli na ploše, ale v celé jejich hloubce. Největší 3D kino v České republice IMAX najdete v Praze v Paláci Flóra.

I u nás má animovaný film svou dlouhou tradici. Již od roku 1945 funguje Studio Bratři v triku, za jehož zrodem stála osobnost Jiřího Trnky, s nímž spolupracovali velcí animátoři jako Zdeněk Miler, Břetislav Pojar a další. Ve Studiu vzniklo na 1600 animovaných filmů, které získaly i mnohá mezinárodní ocenění (např. Hlavní cena z festivalů v Cannes, Berlíně, dokonce i Oscar). Svou tradici má i český loutkový film spojený s osobností již zmíněného výtvarníka Jiřího Trnky. Mezi legendy české animace taktéž patří i osobnost Jana Švankmajera, filmového režiséra, animátora, výtvarníka a představitele pozdního českého surrealismu.

A když film mluví česky

Historie českého filmu sahá téměř k počátkům kinematografie. Na konci devatenáctého století vznikaly první české „filmy“ a roku 1907 bylo Viktorem Ponrepem v Praze otevřeno první stálé kino. Více se o něm a mnohých dalších dočtete v článku Dobrej biják!, který je kinům věnován.

Brzy po první světové válce vznikají (podle západních vzorů) nové filmové společnosti a profesionální ateliéry. Pomalu se začínají profilovat výrazné režisérské (Martin Frič, Karel Lamač, Gustav Machatý) i herecké (Vlasta Burian, Hugo Hass, Adina Mandlová) osobnosti, které naplno rozvinuly svůj talent s nástupem zvukového filmu. Za první zvukový snímek v Československu je označován film Tonka Šibenice (1930), který byl dodatečně ozvučován (původně měl být točený pouze jako němý). Proto je mnohdy za první opravdu zvukový film považován až C. a K. polní maršálek (1930) s Vlastou Burianem v hlavní roli.

Významným počinem bylo ve 30. letech minulého století zbudování filmových Barrandovských ateliérů na popud Ing. Ivana Havla, otce prvního českého prezidenta. Inspirací se mu stala Amerika a díky němu, jeho bratrovi Milošovi a architektovi Maxi Urbanovi se můžeme pyšnit jedním z největších filmových studií v Evropě, které láká i zahraniční filmaře.

Nejslavnější éra československé kinematografie je spojena s 60. lety minulého století a jmény jako Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel či Ivan Passer. Též se mluví o tzv. československé nové vlně. Byla výrazná i úspěšná, jak dokazují snímky Ostře sledované vlaky (1966, režie Jiří Menzel) a Obchod na Korze (1965, režie Ján Kadár, Elmar Klos), které získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Až v 90. letech minulého století se na tyto úspěchy podařilo navázat (alespoň co se ocenění týče) a český film obdržel dalšího Oscara za snímek Kolja (1991, režie Jan Svěrák).

Když nechám stranou ceny americké Akademie filmového umění a věd, nejvyšší ocenění, kterého u nás může český film dostat, je Český lev – česká filmová cena za tvůrčí počiny domácí filmové tvorby a filmové distribuce udělovaná od roku 1993.

Svět Hollywoodu

Když se řekne Hollywood, všem se vybaví obrovský nápis na kopcích v Los Angeles nebo chodník slávy. Funguje také jako synonymum pro označení amerického filmového a televizního průmyslu, který je v této oblasti soustředěn.

Hollywood je mnohdy místem konání hlavních filmových premiér nebo místem, kde se udílí Ceny Akademie (Academy Awards), jinak také Oscar. Oscar je považován za nejprestižnější filmovou cenu a nejvyšší ocenění, kterého mohou umělci dosáhnout, ač se týká především americké kinematografie. Předávání cen se postupem času proměnilo v jednu z nejvýznamnějších kulturních událostí. Za předzvěst a určité „vodítko“ toho, kdo možná Oscara získá, jsou považovány Zlaté Glóby – filmová a televizní cena udělována Asociací zahraničních novinářů v Hollywoodu v Los Angeles. V předvečer předávání Oscarů se tradičně koná ceremoniál, na kterém se udílí Zlatá malina – cena za nejhorší filmový počin roku, jejichž laureáty vybírá Nadace ceny Zlatá malina.

Když vyrosteme z dětských snů, pochopíme, že hvězda se z nás asi nestane a že mnohdy může být dokonce lepší být pouhým divákem. Tak si kupte lístek do kina, velkou krabici popcornu a vychutnejte si filmovou atmosféru alespoň na plátně. To přeci stojí za to!

Markéta Havlová

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 5, 6 (49, 50), 26.4. 2011; Toto číslo vyšlo ke Studentské literárněvědné konferenci 2011: Kniha, filmový pás, internet, pořádané ÚČL AV