Pověst je definována jako útvar lidové slovesnosti s pohádkovými prvky, v Hulpachově podání lze dále nalézt i prvky ryze historicky odborné, detektivní či romantické. Kniha obsahuje devadesát pověstí, které jsou rozděleny do tří období – doba nejstarší, střední a nová. Hulpachovi se tedy podařilo popsat jak bájnou Krokovu Prahu, tak i Prahu 20. století.

Kromě nejznámějších pověstí se zde objevují i některé dosud nepublikované, jež objevil ve starých pražských análech. Příběhy jsou krátké a čtivé. Autor vždy zachovává hlavní děj legendy, nicméně do každé z nich přidává svůj vlastní komentář, takže se čtenář například dozví, že krásná Šárka z pověsti Dívčí válka by si zasloužila titul Miss. Některé báje rozšiřuje o další poznatky, které nalezl při svých pátráních v archivech.

Hulpach se opírá o známá fakta, vychází ze povědomých kronik či předchozích zpracování pověstí a snaží se držet na uzdě svou fantazii. Rozlet každopádně dopřává jazyku, jeho čeština je bohatá, plná synonym, rozvitých přívlastků a historismů. Právě kvůli nim je kniha opatřená i slovníkem méně obvyklých výrazů. Autor si pohrál i se stylem, podařilo se mu malý prostor zaplnit vším, co by měla báje mít, a přidat k tomu i něco navíc. Příběhy jsou doplněny ilustracemi Václava Kabáta.

Kniha je vhodná pro všechny generace. Zvědavci mají možnost vydat se po stopách historie a projít si všechna místa, o kterých autor píše. Na své si přijdou i náročnější čtenáři, ti zde mají možnost srovnání třeba Hulpachovy pověsti Loreta s Hradčanskou pověstí Jana Nerudy O Loretánských zvoncích.

Darina Jíchová

Hulpach, Vladimír: Báje, legendy a pověsti staré Prahy. Praha: Libri 2010, 312 stran.

Vladimír Hulpach: Báje, legendy a pověsti Staré Prahy (zvětšit)