Je to jak nějaká myšlenka od Chucka Palahniuka: „Všichni se snaží, aby přítomnost do poslední minutky vytrvala navěky. Aby zachovali všechny vteřinky.“ Natáčíme se. Fotíme se. Znáte to: Cukr bliky do zrcadélka v klubu na záchodě a váš digitálek udělá „cvak“. Je to tam. Už nikdy nebudete tak mladí. Nebo krásní. Fotí se všechno. Od památek přes mrtvé ptáky k nohám v písku. Japonskost v nás. Je to normální. Je to totiž už podstatně jednoduší. Analog zmírá. Je éra digitálních fotoaparátů. O to, jakým způsobem to dospělo až sem a ukázat různé etapy ve vývoji fotografie po roce 1990, se pokouší výstava Mutující médium.

Výstavě jde spíš o vývoj fotografie než o fotografii jako takovou. Snaží se zodpovědět základní otázku: co se stalo s fotkou za posledních 20 let v českém umění? Jakým způsobem se fotografie za tuto dobu vyvíjela? Mutovala? Snaží se to zodpovědět na zhruba 150 fotografiích od 20 autorů a jedné autorské dvojice. Kurátorem výstavy je Pavel Vančaft.

Kompozice výstavy je rozčleněna do pěti oddílů. Pěti oddílům odpovídá pět místností. Pěti oddílům odpovídá pět etap ve vývoji fotografie v posledních dvou dekádách. První oddíl se nazývá Piktorialisté. Další oddíl jsou Stratégové. Na ten navazují Manipulátoři. Oddíl čtvrtý jsou Nefotografové. Poslední oddíl se nazývá Po fotografii.

Je to chytrý. Koncept je chytrý. Je srozumitelný. Chápou ho hráči fotbalu. Chápou ho lidi poslouchající heavy metal. Zároveň je to ale koncept obrovský. Zákonitě je tedy dáno, že spousta snímků chybí. Spousta umělců chybí. Já ale rozumím hvězdám a říkám, že ta výstava je přesto dost zajímavá.

Tomáš Pácalt

Mutující médium – Fotografie v českém umění 1990 – 2010. Galerie Rudolfinum, Praha 10.2.2011-1.5.2011.

mutující médium (zvětšit)