Jedná se o souborné vydání čtyř povídek, jež na sebe sice částečně tematicky navazují, ale rozhodně nejsme nuceni číst je za sebou. Každá z těchto povídek řeší na první pohled vcelku banální životní situaci jako odklízení stohu sena, hledání perspektivnějšího zaměstnání či závody psů. To by ale nebyl Roald Dahl, kdyby tyto běžné situace tak trochu neokořenil notnými dávkami typického britského černého humoru, hororově pochmurné atmosféry a někdy až nechutné zvrácenosti. Z obyčejného stohu sena se na nás najednou vyvalí hejno obřích krys, jako perspektivnější zaměstnání se začne jevit továrna na výrobu červů a ze psích závodů se stane závod psích majitelů o to, který z nich umučí svého psa dřív: „Některejm lidem drogy, škrcení a přecpávání nestačí. Tak je věšej (…) nebo šmirglujou. Vodřou jim tlapky hrubým šmirglpapírem, takže je to pak při běhu bolí. (…) Ale i kdyby byli seberychlejší, stejně jim pro jistotu stříknou injekci. Jeden a půl kubíku éteru. (…) Jindy je to kofein v olejovém roztoku nebo kafr.“

Přesto si ale všechny povídky zachovávají svůj humoristicky laděný podtext, což nakonec potvrzují i jejich charakteristická anekdotická vyvrcholení. V čem ale spočívá Dahlova vypravěčská obratnost? Především v dokonalé práci s jazykem a svérázné popisnosti: „A znovu ta rozkoš, ta vlhkoretá, mlaskavá rozkoš, s níž pronášel každé slovo, ta hrdelní šťavnatost v jeho hlasu a sirupovitý přízvuk, s nímž vyslovil líkořice. (…) tohle jeho špatné oko vás úkosem provrtávalo chladným pohledem, vařené a mživě bledé s černou tečkou uprostřed jako rybí oko na talíři. (…) Městská spodina. Vyřinuli se jako splašky z prasklého potrubí a tekli po cestě a vrátky do pole a vytvářeli na horním konci pole rybníček zapáchající břečky.“ V anglickém znění to proti tomu vypadá takto: „Again the relish, the wet-lipped, lip-smacking relish as he spoke the words, the throaty richness of his voice and the thick syrupy way he pronounced the word lickerish. (…) there was this faulty eye fixing you sideways with a cold stare, boiled and misty pale with a little black dot in the centre, like a fish-eye on a plate. (…) The dregs of the big town. Oozing out like sewage from a cracked pipe and trickling along the road through the gate and making a smelly little pond of sewage at the top end of the field.“

Realizace bilingvního vydání je jedinečnou příležitostí pro porovnání překladatelské a autorské práce s jazykem. Překladatel Jaroslav Kořán, který vedle Dahla přeložil řadu děl Kurta Vonneguta nebo Charlese Bukowského, je v tomto směru naprosto nepřekonatelný. O svém umění se sám vyjádřil v rozhovoru pro časopis Reflex slovy: „Moje překlady byly vždycky hodně české, zaměřené k domácímu publiku. Kniha musí být o vás, o vašich blízkých, ne o dalekých Pygmejích. Věděl jsem, že mám-li dosáhnout účinku, musím českého čtenáře urážet slovem podobně, jako Henry Miller v Tichých dnech v Clichy urážel svého amerického. Že mu musím vlézt do kalhot i pod sukně.“

Sladkou tečkou na závěr je navíc vědomí toho, že deset procent autorského honoráře z každé prodané knihy poputuje na činnost dobročinných institucí Roalda Dahla pečujících o děti po celé Velké Británii.

Hana Voralová

Dahl, Roald: Claudův pes/Claud´s Dog. Překlad: J. Kořán, Praha: Argo 2010. 204 stran.