V současné době asi nejvýraznější dramatik debutující po roce 1989. Jeho hry kritizují globalizaci a nemilosrdně útočí na pop kulturu a masmédia. Jeho inscenace občas vyvolají pobouření a pořádný rozruch, nad čímž se David Drábek dobře baví a za vším, co napsal, si pevně stojí.

V současné době působíte jako umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové. Jak moc velká změna je pro režiséra zastávat takovou pozici, a jaké Vám dává možnosti?

Je to hlavně odpovědnost, protože spoluvytvářím osudy herců a dalších zaměstnanců, mám na ně přímý vliv. Neuváženostmi, zpupností nebo jiným necitem můžu poničit soukromé životy. Jinak tím, že jsem zároveň autor, mohu uvádět své hry – a to je luxus.

Na jaké úrovni se nachází Klicperovo divadlo a jste s ním spokojen?

Podle mého je už dlouhé roky na absolutní špičce. Letos jsme se dostali mezi tři adepty na Divadlo roku, což je radost.

Působil jste nějaký čas i v Praze. Dá se nějakým způsobem srovnat pražská divadelní scéna s jinými městy, právě například s Hradcem Králové? Jak moc se liší práce na oblastním divadle, ovlivňuje to nějak způsob inscenování? A jak se liší spolupráce s herci Klicperova divadla od té na Vinohradech?

V každém uskupení prostě potkáte nějakého toho blbce, hovado, ignoranta. V Klicperově divadle jich je prostě rekordně nejméně na metr čtvereční – to je má zkušenost. Na Vinohradech byli – až na dvě výjimky – herci také velmi vstřícní.

Od té doby, co jste se stal uměleckým šéfem, inscenujete již jen své hry. Chystáte do budoucna opět nějakou klasiku? Existuje nějaká klasická hra, o které dlouho přemýšlíte, a přál byste si ji udělat?

Shakespearova Richarda III. a Smrt obchodního cestujícího od Arthura Millera.

V současném hradeckém repertoáru se objevují čtyři Vaše hry: Ještěři, Náměstí bratří Mašínů, Noc oživlých mrtvol a Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen. Dá se říci, že se snažíte v Hradci Králové vybudovat svébytnou autorskou scénu?

Ano, to je má vášeň i podstata. A chci uvést na hradecké jeviště další české autory a premiérovat tu jejich hry. V tom české divadlo svým žijícím autorům hodně dluží. Dramaturgická předposranost českých divadel je v tomto směru smutně proslulá.

Zastavme se na chvíli u Vašeho zpracování Sherlocka Holmese, které mělo premiéru na konci loňského roku. Je hra s podtitulem Vraždy vousatých žen míněna spíše jako parodie, nebo vážná detektivka?

Je to detektivní mystérium. Směs rafinovaně vystavěného krimipřípadu a grotesky. Přimíchání Terryho Gilliama a Guillerma del Tora do staré anglické školy. A celé je to pocta mému velkému vzoru – Williamu Blakeovi.

Co Vám bylo při tvorbě „Vašeho“ Sherlocka Holmese největší inspirací?

Když něco vyšetřují Lubor Novotný a Dušan Hřebíček, máte o inspiraci vrchovatě postaráno. A je k tomu třeba přidat mou letitou lásku k anglické kultuře, krajině a historii.

Velký úspěch sklidila Vaše hra Akvabely, dostal jste za ni dokonce Cenu Alfréda Radoka. Hru inscenoval Vladimír Morávek, chystáte se někdy uvést tuto hru ve vlastní režii?

Vidíte, to je dobrý dotaz, skoro jsem už na tuhle zasutou ambici zapomněl... Určitě se tomu nebráním. Ale zatím je mi zábavou hledání nových látek a pozorování, jak si s Akvabelami poradili inscenátoři v Evropě.

Velký ohlas vzbudila Vaše hra Náměstí bratří Mašínů. Ctirad a Josef Mašínovi jsou kontroverzní postavy české historie, hra o nich ovšem vůbec není, proč jste si je zvolil do názvu?

Jde o ten ČIN. O násilný čin, jímž se chcete vymanit z krunýře své osobní nesvobody. Čin často zoufalý a krvavý, ale vedený přesvědčením o tom, že vám ve svobodném pohybu a chování nesmí nikdo zabraňovat. Přejmenovat Náměstí míru na Náměstí bratří Mašínů je provokace vůči českému ignorantství. Ignorujeme svou historii, Mašíny i smrt. Zametáme to vše z dohledu, pod koberec. A pak jen čumíme s otevřenými hubami.

Náměstí bratří Mašínů nese podtitul hra o nehybnosti. Myslíte, že se někdy lidé rozhýbají a uvědomí si, že v žádném věku není nic ztraceno?

Za jiné lidi mluvit nemůžu, tak pyšný a namyšlený nejsem. Budu rád, když se rozhýbu já...

Inscenoval jste i několik klasických dramat, řekněme moderním způsobem. Protichůdné reakce vyvolala například Vaše inscenace Shakespearova Macbetha. Mnozí nemohli překousnout, že hra „nedotknutelného“ Shakespeara byla přesunuta do prostředí fast foodů. Co Vás vedlo k tomuto kroku a jak byste reagoval na kritické hlasy oponentů?

S Macbethem jsem dodnes velmi spokojený, považuju ho za jednu z mých prvních opravdu profesionálních režií. Výklad až neuvěřitelně doléhal. Nebyl to jen afektovaný exhibicionistický nápad, šlo o zastřešující a do detailu rozpracované schéma. Nijak to Shakespearovi neublížilo. Držte se stranou od těch, co mluví jménem mrtvých autorů. Kritické hlasy si rád vyslechnu, ale v tomhle případě jsem zcela přesvědčený o životnosti svého pojetí.

Nedávno byla v Českém rozhlase odvysílána Vaše hra Koule a vzbudila pořádný rozruch. Co na něj říkáte?

Nádhera. Kosmické PR zdarma. Bavím se tím a děkuji Heleně a jejím chlapcům.

Co bylo cílem Vaší hry Koule? Těžko si představit, že útok na bývalé české atletky Helenu Fibingerovou a Jarmilu Kratochvílovou, přesto obě atletky požadují finanční kompenzaci za porušení práv na ochranu osobnosti.

Cílem bylo napsat říznou a nekompromisní hru o blbé době, v níž jsme žili, a o zvěrstvu jménem státem kontrolovaný doping, který mnohým sportovcům zničil zdraví a plodnost. A taky jsem chtěl napsat roli pro Pavlu Tomicovou, což se beze zbytku vydařilo, myslím.

Nemrzí Vás zpětně některé pasáže hry, které si zmiňované sportovkyně mohly vzít osobně?

Nemrzí, nejsem uličník, co maluje na zeď kosočtverce s čárkou uprostřed. Stojím si za každou větou.

Mnoho lidí, kteří o Vás píší, používají slovo „surrealismus“. Jak se tváříte na takovou nálepku?

Surrealismus odjakživa miluju. Souhlasím s Janem Švankmajerem, že surrealismus je rodným bratrem anarchismu, a ten že je romantismem 21. století. Rád se nechávám nazývat surrealistou. Není to zdaleka tak protivné, jako když vás kdejaký hejhula cejchuje jako postmodernistu. A sám ví prd, co tím myslí.

Máte jako režisér a autor nějaké stěžejní téma? Dokázal byste jej pojmenovat?

Lásku, víru, smrt – jako každý. A čokoládu.

Vaše hry, dokonce i inscenace děl starších, jsou velmi současné, narážíte na problémy dnešní společnosti, mediální svět, masovou a komerční kulturu, kýčovitost, postavení člověka v moderní době. Změní se podle Vás věci k lepšímu? Kdyby ano, o čem by pak psal David Drábek?

Víte, já jsem typický Blíženec. Mám v sobě dvě suverénní bytosti – POUSTEVNÍKA a BONVIVÁNA. Ten druhý se pohybuje v divadelním světě. Kdyby nastala čirá Láska a Radost, zmizel bych v lesích a srostl se stromy jako poustevník Red Ridding Hood v Holmesovi. Anebo bych se změnil ve vydru, uvidíme.

V květnu bude mít premiéru další Vaše hra – Jedlíci čokolády. Na co se v ní můžeme těšit?

Na ženskou protiváhu tří hrdinů z Akvabel. Na tři sestry uvězněné po smrti rodičů v jejich rodném domě. A na tři muže – prince. Čechov, Almodóvar i Woody Allen pod jednou střechou. Jak se vám líbí.

David Drábek (1970)

David Drábek (1970)

Po maturitě na gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové vystudoval filmovou a divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1993 až 2003 vedl s kolegou Darkem Králem (autorem hudby u všech inscenací) autorské divadelní Studio Hořící žirafy, které bylo součástí Moravského divadla Olomouc a od roku 2001 působilo jako alternativní scéna Hořící dům. Působil mimo jiné jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci (1996-2000) či jako režisér Divadla Minor v Praze (2005-2007). Na počátku roku 2009 se stal uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové, kde působí zároveň jako režisér. Pod jeho vedením je Klicperovo divadlo jedním ze žhavých kandidátů na zisk titulu Divadlo roku. Několik ocenění posbíraly jeho hry, za Janu z parku získal první místo v dramatické soutěži o Ceny Alfréda Radoka (1994), tutéž cenu získaly i jeho Akvabely (2003), které byly navíc vyhlášeny nejlepší českou hrou roku 2005. Mimořádně úspěšné je i v současném repertoáru se vyskytující Náměstí bratří Mašínů (druhé místo v dramatické soutěži o Ceny Alfréda Radoka 2007 a ocenění Česká hra roku 2009).

Seznam her:

Seznam divadelních her:

Malá žranice (1992, s Darkem Králem)

Hořící žirafy (1993)

Jana z parku (1994)

Vařila myšička myšičku (1995)

Kosmická snídaně aneb Nebřenský (1997)

Švédský stůl (1998)

Kostlivec v silonkách (1999)

Kuřáci opia (2000)

Kostlivec: Vzkříšení (2002)

Embryo čili Automobily východních Čech (2002)

Akvabely (2003)

Žabikuch (2004)

Sněhurka – Nová generace (2004)

Čtyřlístek! (2004, s Petrou Zámečníkovou)

Děvčátko s mozkem (2005)

Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci (2006)

Ještěři (2006)

Náměstí bratří Mašínů (2007)

Berta (Od soumraku do úsvitu) (2008)

Unisex (2009)

Noc oživlých mrtvol (2010)

Tvrdě/Měkce (2010, s Martinem Františákem)

Koule (2011)

Jakub Hladík