Ještě než se pustím do popisu samotné akce, je záhodno zmínit, že před rokem a půl na následky pádu do výtahové šachty tragicky zahynul bubeník Maserati - Jerry Fuchs. A že to byl nějaký bubeník! Troufám si říct, že charakteristický zvuk skupiny tvořil z velké části on. Takže jsem byl zvědav i na to, jak se v tvorbě kapely reflektuje tato smutná událost.

Předkapelu tvořilo berlínské duo složené z kytaristy Güntera Schickerta (krautrockového pionýra, který již v 70. letech kooperoval např. s Klausem Schulzem) a Frauke Helwes, mně neznámé ženy, jejíž tvář po celou dobu halila škraboška a jež do Schickertova vystoupení soustavně německy recitovala. Z jejího projevu jsem bohužel pochytil snad jen pocit, že by Schickert měl raději vystupovat sám. Jeho zasněně-abstraktní kytarový zvuk, obestřený mohutnou dávkou echa a místy krájený prudkými řezavými vstupy, se sám o sobě poslouchá dobře, nicméně v kompozici s hlasem oné ženštiny, který byl poměrně protivný, vyzněl celek tak trochu jako hudba z Marsu (žel v pejorativním smyslu). Ale abych jen nekritizoval, jejich vystoupení, snad tak trochu performanci, se nedala odepřít alespoň notná dávka kreativity a originality. Ačkoli si nejsem úplně jistý přesnými časy, hráli poměrně dlouho. Zde také vyvstal jeden z největších kamenů úrazu celého koncertu: ani ne tak kvůli délce vystoupení předkapely, jako spíše proto, že se celkově začalo hrát dosti pozdě, a když se teprve kolem půl desáté pustili Maserati do žhavení aparatury, trochu jsem znervózněl. Na Sedmičce se totiž, jak mi bylo vždycky známo, končí s desátou hodinou. Navíc se u jednoho z kytaristů vyskytl jakýsi technický problém, který bylo potřeba vyřešit, a ručičky hodin dále nemilosrdně ukrajovaly zbývající čas. Nakonec začal headliner koncertu hrát snad dvacet minut před desátou.

Během vystoupení samotného na mne pak čím dál tíživěji doléhaly rozporuplné pocity. Hraní působilo až příliš jednolitě a fádně. Z nových, dosud příliš nenaposlouchaných skladeb jsem měl neblahý pocit, jako by kapela dokola vykrádala sama sebe a že s deskou Inventions for the New Season veškerá její invence kamsi vyprchala. Setlist tvořil předpokládaný průřez novější i starší tvorbou s tím, že některé starší věci podlehly drobnějším úpravám, které se ale dle mého skromného názoru příliš nevydařily. Největším zklamáním pro mne byl výkon nového bubeníka, který se Fuchsovi ani vzdáleně nepřibližuje, a měl jsem skoro pocit, že celou dobu hraje variace na jeden jediný unylý rytmus. Přes desátou hodinu se sice trochu přetahovalo, ale i přesto hrála hlavní kapela jen kolem půl hodiny, což mne, s přihlédnutím k ceně vstupného, zrovna neuspokojilo. Málo muziky za hodně peněz, probleskovalo mi hlavou, a bohužel jak po stránce kvantitativní, tak i kvalitativní.

Musím smutně konstatovat, že pořadateli proklamovaný „průvan v mozku“ ani „zažití acidového nebe“ se tentokráte nekonaly. Můj zážitek se spíše podobal občasnému pokyvování hlavou v monotónním rytmu a jednou jsem se dokonce přistihl, že znuděně zívám. Buď začínám senilnět, nebo mě snad koncert vážně příliš nebavil. Největším kladem večera tak pro mne bylo dobré ozvučení a fakt, že se v klubu nekouřilo. To je ale pořád trochu málo.

Filip Klouček

Maserati. Klun 007 Strahov, Praha 8. 3. 2011

Maserati (zvětšit)