V prvním momentu čtenáře překvapí ozvláštněný styl spočívající v dlouhých asociacích a porušování syntaktických pravidel. Věty ani vlastní jména nezačínají velkými písmeny. Tento styl je však důležitou součástí příběhu. Navozuje plynulost čtení a hlubokou soustředěnost na příběh. Po několika řádcích se lehce oprostíme od formy a intenzivněji se před námi otevírá obsah.

Zvláštností stylu je též nerozlišování přímé řeči, což ale místy dílu spíše škodí, jelikož se čtenář ztrácí v tom, zda se jedná o řeč či myšlenkové asociace, nebo jaká výpověď patří kterému mluvčímu.

Příběh nám umožňuje nahlédnout do nejhlubších duševních skulin osobnosti ženy, která po nelehkých životních etapách onemocní rakovinou. Sledujeme její osud v letech 2002 - 2009. Ama se vydává na cesty. Cítí, že léčba formou klasické medicíny není to pravé, což ji ostatně napovídá i duch havrana. Cestujeme s ní a ocitáme se v Amazonii, kde už čeká šaman se svou alternativní léčbou. Prožíváme s Amou tak zvláštní chvíle v odlišné kultuře napůl civilizované, která je zrcadlem upřímných lidí neposkvrněných konzumem, nezasažených leskem peněz a závistí. Vyjevují se nám lidské vztahy deštného pralesa založené na úctě k druhým, vzájemné pomoci a především na souladu s přírodou, která je pro místní kmeny posvátná.

Amyna cesta je hledáním. Zaplavuje nás svými pocity, snovými vizemi a sáhodlouhými vnitřními monology. Cesta pokračuje přes Nevadskou poušť, kde Amu léčí starý indián, a nakonec končí v rodném domově. Najednou Ama ví, že to dokáže. První kroky vedou do nemocnice. Rozhodne se k léčbě. Našla svoji duševní rovnováhu?

Radka Mačugová

Andronikova, Hana: Nebe nemá dno. Praha: Euromedia Group - Odeon 2010. 296 stran.

Hana Andronikova:Nebe nemá dno

zdroj: www.knizniweb.cz

foto: Radka Mačugová
(přidal uživatel radka.macugova)

Hana Andronikova:Nebe nemá dno (zvětšit)