Absolvent FAMU, scénarista a dramaturg Martin Bezouška nám předkládá příběh „věčně debutujícího režiséra“ Jana Hartmana. Při boji se svými morálními filmařskými zásadami hledá ono správně honosné téma, nachází však jen ranní kocovinu v cizích postelích a zakázanou lásku v podobě dlouhonohé zrzky.

Martin Bezouška: Příběh opravdového režiséra (zvětšit)

Tragikomická story z časů, kdy přihořívalo (jak zní podtitul), nevypovídá o době před rokem 1989 nic nového. Připomenete si, že člověk se musel kontrolovat, o čem a před kým mluví. Zjistíte (či si potvrdíte domněnku), že režiséři se od časných odpoledních hodin scházejí v kavárnách a klubech, kdy se posilněni alkoholem informují o současných kuloárních zkazkách a domlouvají se, kdo s kým natočí jaký film, nebo se o to (jako náš hrdina) pokusí.

Celých 200 stran je rozděleno do 38 (!) kapitol - ty jsou opravdu krátké, při formátu A5 je stíháte dočítat i mezi stanicemi hromadné dopravy. Jednotlivé dny jsou tak rozskouskovány do několika samostatných částí, uvedených dosti popisnými názvy, které ve většině případů působí až příliš návodně, chvílemi i odrazují od samotného čtení. (Ano, podobný vzor sice nalezneme i v Třech mužích ve člunu, ale J. K. Jerome na rozdíl od Bezoušky tento způsob používá jako osnovu kapitoly, ne jako její shrnutí.) Grafické znázornění čísla kapitoly v režisérské klapce už působí jen jako laciný doplněk.

Možná nám tedy Bezouška umožňuje náhled do více či méně atraktivního filmařského prostředí, ale jeho literární počin zůstane vždy jen tramvajovým čtením, kde se avizovaného Godota dočkáte nejdříve v druhém pokračování.

Markéta Böhmová

Bezouška, Martin: Příběh opravdového režiséra. Praha: Vakát 2010. 200 stran.