V úvodu tohoto autobiografického románu se dozvídáme, že „nic v téhle knížce se nikdy nestalo a všechno v téhle knížce je pravda“. Příběh začíná v červnu roku 2008, v době, kdy je Fiksovi třicet let a právě se rozvádí. Jeho život je plný večírků, alkoholu, drog, sexu, fotbalu, hudby a žen. Sympatické, ne?

Na svůj život pohlíží se sebeironickým odstupem a s nadhledem glosuje své nezdary, vtipnými komentáři shazuje prožívané situace. Když mu jedna dívka řekne, že je trochu divnej, těžko se proti tomuto nařčení může bránit, když má „v kuchyni vysekanou do zdi obří píču“.

Se sebeironií souvisejí i neustálé proměny autorových stylizací. Jednou je to „romantik“ (citlivý a něžný), jindy „upřímný kluk“ (upřímný k sobě i k ostatním, který vše řekne na rovinu), „cool týpek a pohodář“ (který má již vše na háku) či „cynik“ (arogantní a nesnesitelný). Jednotlivé pózy se střídají podle vypravěčovy nálady („Já jsem vlastně hrozně cool týpek, pohodář největší, vyklidněnej na nejvyšší možnou míru, na fotbale už to nehrotím, maximálně nějaký slova jedovatý plivnu k soupeři polohlasem. A vůči slečnám jsem jemnej a něžnej a citlivá duše, kluk k pohledání.“) i podle ochoty hrát jednu z mnoha sebestylizačních rolí.

Celá kniha je sestavena z kratičkých kapitol, které jsou relativně uzavřené, což je logické vzhledem k jejich blogovému původu. Přesto jsou zde přítomny vztahy a postavy, které provázejí celou knihu a slepují tak dohromady více méně kompaktní příběh. Pod jiným jménem se neschovává jen autor, všechny postavy vystupují pod pseudonymy (Něžná, Půlnoční, Žíhaná atd.). Kdo se tedy nepohybuje ve Vaňkově prostředí, nemá příliš mnoho šancí vypátrat, o koho se jedná (s jistotou poznáváme snad jen Xindla). Na konci knihy je abecední seznam nejdůležitějších osob zahrnující stručnou charakteristiku daných postav.

Každá kapitolka obsahuje doporučenou hudbu. Výběr kapel je poměrně široký a rozmanitý (rockoví The Stooges a s nimi spojený Iggy Pop, popový Robbie Williams, post-punkoví Joy Division, indie kapely jako třeba Tocotronic či Pixies, nebo méně známé české soubory Obří broskev či Láska vole!). Jejich zařazení do textu však rozhodně není náhodné, při četbě poslouchané skladby skvěle dokreslují to, co je na papíře. Oproti blogové verzi, která obsahuje přímé odkazy na YouTube, tu vzniká problém s hledáním písniček, ale věřte mi, vyplatí se trochu pátrat.

Velmi časté jsou odkazy na literaturu, hudbu (autor sám i vystupuje na kytaru pod uměleckým jménem Singleton) a popkulturu (např. když své jednání autor zdůvodňuje věčným romantikem Tedem ze seriálu How I met your mother nebo když zakomponuje do vyprávění průpovídku z ohrané reklamy: „Pět piv s bývalou přítelkyní: 200 Kč. Iontový nápoj na zavodnění organismu v ranní kocovině: 42 Kč. Usínání v objetí s bývalou přítelkyní, kdy každý myslíme na někoho jiného: k nezaplacení.“).

Po několika pražských peripetiích se Fiksu rozhodne uniknout od civilizace, očistit se, a vyráží do dalekého Nepálu. Indická část se od zbytku knihy odlišuje. Zápisky jsou zde delší, nejsou slepenými střípky, ale postupují den po dni, ubývá vnitřních pocitů vypravěče, místy máme pocit, že čteme cestopis zaměřující se na velkolepou krajinu, spolucestující a tamní obyvatelstvo. Poměrně roztahaná pasáž zpomaluje rychlý ráz první poloviny knihy.

Za zmínku stojí vyvedená obálka knihy, kterou má na svědomí Vladimir 518, rapper, ilustrátor a tvůrce graffiti.

Vaňkův Sebedrás je kniha o zklamání, o urputné snaze nebýt sám, o citovém zmatku, o tápání rozvedeného třicátníka, ale hlavně o lásce. Právě ta, jak praví podtitul knihy, je návodem na nešťastný život.

Jakub Hladík

Vaněk, Jiří: Sebedrás. Praha: Plus 2010. 256 stran.

Jiří Vaněk: Sebedrás (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.