Scénu tvoří prázdná klouzavá podlaha nejvyššího patra Nové scény ND, po které se čas od času přikutálí fotbalový míč jako tiše vtíravá výčitka upomínající na nehodu, jež dala do pohybu dávno vychladlá rodinná pouta a vynesla na povrch pokroucené vztahy. Rodiče, svědek, babička, řidič, majitelka auta, vyšetřující…

Napětí stupňuje podivná rachotivá hudba a znepokojivé záblesky nočních tramvají promítané na zeď. A za tenkou skleněnou stěnou zeje propast skutečné Národní třídy, jejíž vzdálený lomoz se mísí do dění uvnitř a dodává mu na hrozivé autenticitě.

Rozehrát příběh osmi rovnocenných bytostí, které jsou zároveň postavami i vypravěči (neboť i o sobě často mluví ve 3. osobě), při zachování celistvosti je úkol zapeklitý. Zde se ovšem záměr vydařil. Každá z postav má osobitý způsob řeči i pohybu (nechybí kolečkové křeslo a lezení po zdi). Úryvky hovorů se proplétají se stále vzrušenějšími monology, scény se překrývají, světelné a zvukové efekty se stupňují až do neudržitelna.

Logickým východiskem se stává smrt. Ať už vražda, sebevražda či smrt z přemíry touhy. Ohromující závěrečný výbuch je jedinou možnou cestou.

Herecky i čistě fyzicky náročný počin trvá přes 90 minut, téměř všichni herci jsou neustále na scéně. Divadelní studio Továrna v čele s režisérkou Viktorií Čermákovou přizpůsobilo hru přímo pro foyer Nové scény, jejž využilo zcela geniálně. Nemohu zaručit, že se vám představení bude líbit. Ani že si odnesete nějakou radostnou myšlenku či inspirující moudro. Co zaručit mohu, je silný prožitek – ve svém životě jsem se nesetkala s ničím, k čemu bych ho mohla přirovnat. Poslední oheň je nová kategorie.

Klára Zindulková

Dea Loherová: Poslední oheň. Nová scéna ND, Praha.

Režie: V. Čermáková. Hrají: Z. Hadrbolcová a další.

Premiéra: 7. 3. 2010.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.