Prvním a rozsáhlejším z textů je dvousetstránkový esej Třetí Valpuržina noc (1933, poprvé vydáno až 1952). Za svého nepřítele si zde věhlasný vídeňský karatel zvolil rychle se šířící nákazu zvanou nacionální socialismus. Bezpochyby odvážný postoj, který někomu může zavánět trochou arogance – ovšem bez sebedůvěry i jisté míry sebestřednosti si lze kritika Krausova formátu jen těžko představit. Vyzbrojen úctyhodnou erudicí, břitkým jazykem a znalostí klasických literárních děl, využívá autor v tomto nerovném souboji protivníkovu vlastní zbraň – úryvky z výtvorů nacistické propagandy. Zesměšněním či vyvrácením těchto nenávistných, absurdních i lživých výkřiků zločineckého režimu odkrývá Kraus postupně skutečnou tvář „události zvané Hitler“.

Druhým textem je Zánik světa vinou černé magie z roku 1922, v němž autor podrobuje kritice soudobou žurnalistiku. Opět přitom využívá citáty z dobového tisku, jejichž analýzou a srovnáním s dřívější praxí odhaluje pokleslost, vyprázdněnost a prodejnost dotyčného média, které hanlivě nazývá „černou magií“.

Vydání dvou stěžejních esejů tohoto autora je činem bezesporu záslužným, na druhou stranu mohly být dotyčné texty vypraveny pečlivěji a s poněkud většími ohledy vůči českému čtenáři – to se týká zejména nepřítomnosti poznámkového aparátu u textů nepochybně náročných a vyžadujících nezřídka znalost dobových reálií.

Petr Nagy

Kraus, Karl: Třetí Valpuržina noc – Zánik světa vinou černé magie. Překlad: H. Karlach. Brno: Barrister & Principal 2009. 232 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.