Jedná se o novelu, která využívá dvou časových rovin, vzpomínek a přítomnosti. Ty jsou pro přehlednost odděleny barvou, určité pasáže jsou psány klasicky písmem černým, jiné písmem modrým. Přesto občas může činit potíže rozlišit, ve kterém časovém pásmu se v díle právě nacházíme, proto je třeba, aby mu čtenář věnoval patřičnou pozornost.

V díle se autorka zabývá tématem nesnadných životních situací, jako je zneužívání dětí nebo vyrovnávání se s úmrtím blízké osoby, a následného traumatizujícího vlivu takového prožitku na člověka. Nesnaží se však najít řešení otázek, které ve svém díle pokládá. Pravděpodobně na ně chce pouze upozornit, aby si lidé uvědomili jejich váhu a dopad na život každého jedince.

Použitím krátkých útržkovitých vět, kladených za sebou bez jakékoli souvislosti, stupňuje autorka napětí. Příběhu dodává na působivosti i netradiční prolínání českých a slovenských dialogů. Přestože je děj zasazen do Povážské Bystrice na Slovensko, mnoho postav používá svůj rodný jazyk – češtinu. Střídání jazyka neprobíhá však jen mezi postavami, ale v některých situacích i v rámci monologu jedné postavy.

Prvotina Andrey Votrubové jistě stojí za přečtení, není ale snadnou četbou. Musíte se na čtení skutečně soustředit. Vyžaduje velmi pozorného čtenáře, který se neztratí v metaforách a časových rovinách, jichž spisovatelka užívá opravdu hojně.

Hana Hudečková

Votrubová, Andrea: Váh. Praha: Literární akademie, 2004. 80 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.