Je v nich velmi silně cítit inspirace lidovým folklórem a jeho atmosféra. Pracuje sice s klasickými pohádkovými motivy, upravuje si je ale po svém. Především, ačkoli dobro a zlo spolu opět zápasí, komplikuje tradiční rozdělení postav na kladné a zcela záporné hrdiny, kteří jsou v závěru potrestáni. Šiktancovy pohádkové postavy jsou tak psychologicky více propracovanější – své jednání a postoje mohou na konci přehodnotit, a tím se zjednodušně řečeno polepšit. Místo klasických kouzel vládnou v jeho pohádkách přírodní zákony – mytologie a magie. Šiktancovy pohádky rovněž spojuje touha lidí po spravedlivém světě oproštěném od nenávisti a zloby a pravé lásce, ať už k životu či lidem.

Dalším důležitým tématem je samozřejmě láska partnerská – střet mužského a ženského principu stojící ve vzájemném protikladu. Něžná půvabná bezbranná dívka (pocházející většinou z vyšší společenské vrstvy) se ocitá v nouzi, ze které ji zachrání neohrožený čestný mladík, kterému na jeho nelehkém putování pomohou buďto přírodní bytosti (vládce lesa) či moudrá babička.

Každá z těchto šesti poněkud rozsáhlejších pohádek se výborně uplatní při hlasitém přednesu. Každým coulem lze poznat, že autorem je básník. Jeho jazyk je básnivý, silně rytmizovaný a hravý, což způsobuje to, že je knížka příjemně čtivá. Za další přednost knížky považuji její nádherné ilustrace, kterých se opět, tak jako v jiných Šiktancových textech, chopil František Skála a které vystihují a podtrhují pravou atmosféru pohádek.

Je pravda, že čtivo to není vskutku náročné, ale někdy je krásné vrátit se do světa, ve kterém vítězí šťastné konce, a vzápětí doufat, že potkají i vás.

Hana Vildová

Šiktanc, Karel: Hrad Svícen. Praha: Karolinum 2009. 172 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.