Literární kavárna Fra pořádá ve spolupráci s Literárnym informačným centrom každé dva měsíce autorské čtení slovenských autorů. V úterý 19. října se představil básník, prozaik, textař, překladatel a člen básnické skupiny Osamelí bežci Ivan Štrpka. Původně s ním měla vystoupit i básnířka a prozaička Jana Beňová, která však onemocněla, takže se večera nemohla zúčastnit. Atmosféra byla téměř dokonalá – sychravý večer venku, uvnitř přítmí se spoustou svíček, tlumenou hudbou a počtem lidí tak akorát. Ivan Štrpka seděl u stolu společně s básníkem Petrem Králem. Nejdřív zarecitoval dvě elegie ze sbírky Tichá ruka, později několik drobnějších básní ze své poslední sbírky Veľký dych: Psychopolis, tenký ľad. Z elegií na mě dýchlo Appollinairovo Pásmo a beatnická poetika Václava Hraběte. Motiv hranice, její nepřekročitelnosti, vzdalování a přibližování. Báseň jako výpověď skrývající jak metafyzický rozměr, tak nepřímý morální apel. Ironie, sarkasmus. V druhé části čtení pak velmi výrazně dominoval motiv města (podobný tomu kainarovskému). A celkově jsem hodně vnímala téma snahy vyjádřit myšlenku, podstatu (tedy cosi nevyjádřitelného) pomocí slov co nejdokonaleji, a zároveň tematizaci neúspěchů v tomto snažení. Ne nadarmo Ivan Štrpka na otázku Petra Borkovce, jednoho z pořadatelů večera, zdali má nějaký vzor mezi českými spisovateli, odpověděl, že je jím například Holan…

Já seděla tak, že jsem z oken viděla ven na ulici. Zahlédla jsem spoustu procházejících postav a stínů a všichni nahlíželi do ticha, kterým zněla poezie.

Kristýna Baštová

Ivan Štrpka (zvětšit)

První čtení nového cyklu "Slovenská próza a poezie", Café Fra, 19. 10. 2010

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 1 (45), 1.11. 2010.