Nenápadnou budovu v rušné ulici Na Pankráci navštěvují budoucí básníci, redaktoři, novináři, moderátoři... Uplatnění absolventů této soukromé školy je opravdu široké. K tomu jim dopomáhá pedagogický sbor složený z jazykovědců, filozofů a historiků na jedné straně a „lidí z branže“ na straně druhé, za všechny můžu, myslím, jmenovat dramatika a režiséra Arnošta Goldflama, kterého zná široká veřejnost také jako herce.

Absolventkou akademie je mimo jiné osmadvacetiletá Jana Šrámková, držitelka Ortenovy ceny za knihu Hruškadóttir, jež je výjimečným příběhem o lásce mladé dívky ke staršímu muži.

Opravdu talentovaní studenti-spisovatelé dostanou možnost, aby jejich „dílko“ vyšlo v edici Prvotiny, která ročně vydává 2-3 knihy. Nejprve ho musí obhájit na výbornou. Na doporučení komise, která zasedá při obhajobách, ho schvaluje kolegium rektora.

O těchto prvotinách, o tom, proč je u nás těžké stát se žádaným spisovatelem a o dalších věcech, jsem si povídala s bývalým dramaturgem ČT, režisérem desítek dokumentů, nynějším rektorem školy, doc. MgA. Martinem Štollem, Ph.D.

Ve svých sedmatřiceti letech jste se stal jedním z nejmladších rektorů v republice. Jak si tuto skutečnost vysvětlujete? Myslím, že můžeme mluvit o úspěchu.

Musím podotknout, že to nebyla žádná moje ambice. Byl jsem touto volbou překvapen, ale je pravda, že učím na akademii 7 let, byl jsem předsedou akademického senátu, poté jsem vykonával funkci prorektora pro rozvoj a uměleckou činnost, a tak to snad i akademická obec bere v logice věci, že tím nástupcem pana prof. Čorneje jsem zrovna já.

Přístup k studentům je velmi individuální, máme 50 učitelů na 250 studentů (!), pomáháme jim tak rozvíjet se v tom, co je opravdu baví. Média a literaturu pojímáme z hlediska uměleckého procesu. Vedle teoretiků u nás vyučují především praktikové z různých profesí: scénáristé Jan Gogola, David Jan Novotný, básníci a spisovatelé Petr Borkovec, Daniela Fischerová, Jiří Dědeček, Ivona Březinová, Radka Denemarková, komiks u nás učí paní Lucie Lomová. Výuka je vedena tak, aby se absolventi při nástupu do zaměstnání mohli hned orientovat.

Drtivá většina z nich jsou osobní výpovědi. Je celkem logické, že člověk začíná nejdříve u sebe.

To říkáme studentům už od začátku. Znám to z vlastní zkušenosti. Každému doporučuji, ať si najde takové zaměstnání, které ho bude moci uživit a při tom se věnuje psaní jako svému koníčku. Naše knižní kultura je naprosto přebujelá, máme 1200 nakladatelů a před Vánocemi vychází denně třeba až 40 knih. A teď jak se má mezi tolika tituly prosadit právě ten váš?

Rozložení pětiletého magisterského studia na tříleté bakalářské a dvouleté magisterské si vyžádalo změny ve struktuře studia, škola nyní staví na dvou hlavních oborech: Tvůrčím psaní a Komunikaci v médiích. V navazujícím studiu se může student specializovat v něčem jiném, v oborech Redakční práce či Literatura faktu. Vztah mezi školou a studentem – klientem, jenž jí platí – který teď budou řešit i veřejné školy a budou s tím mít pravděpodobně potíže, my máme vyřešený. Naši studenti vědí, že titul si u nás určitě nekoupí. Za to z naší strany můžou očekávat patřičnou náročnost, kterou ostatně sami vyžadují. Těžší cesta se podle mne vyplatí.

Dana Tregerová

doc. MgA. Martin Štoll, Ph.D, rektor Literární akademie (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.