Podle anotace je kniha určená především studentům žurnalistiky a mediálních studií jako učební pomůcka, která jim doposud chyběla (poslední učebnice vyšla v roce 1989). Autoři (pedagogové na vysokých školách v Praze, Brně a Olomouci) se zaměřili na období vymezené lety 1918 a 1992, tedy lety existence československého soustátí (i když s malým intermezzem v podobě druhé světové války). Kdo by ovšem čekal pouze suchý výčet novinových titulů, jejich šéfredaktorů a dalších novinářů, byl by zklamán.

Vymezené období je totiž mimo jiné obdobím nacistické a komunistické diktatury a s nimi spjaté propagandy a cenzury. To představuje pro žurnalisty obtížné pracovní prostředí i velkou výzvu. Proto se dějiny médií velmi úzce prolínají s dějinami obecnými – takovým obecným přehledem začíná každá ze sedmi kapitol, věnujích se jednotlivým etapám naší historie. Všechny kapitoly jsou členěny prakticky stejným způsobem: po obecně dějinném přehledu následuje nastínění situace v tištěných médiích, různé cenzurní instituce (pokud je toto téma relevantní), dále nesmí chybět postavení novinářů ve společnosti a jejich organizace. Ostatní témata variují podle období – rozhlas, film, televize. Součástí kapitoly je také ne příliš rozsáhlý seznam doporučené literatury a tabulka přehledně shrnující předestřené poznatky.

Toto rozdělení zcela jistě pomůže vědění chtivým studentům, ale bohužel trochu ztěžuje kontinuální čtení „obyčejným“ čtenářům. Na druhou stranu je látka vykládána čtivě, a dokonce bych řekla, že v některých momentech je četba přímo napínavá. Je ovšem otázka, nakolik je to zásluha autorů a nakolik historie samotné.

Eva Haderková

Končelík, J.; Večeřa, P.; Orsázg, P.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál 2010. 310 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 1 (45), 1.11. 2010.