Roman Sovák - Zastřelte růžového medvěda (zvětšit)

„Kolemjdoucí zpřetrhali ranní výraz rozkvetlého řetězu ...“ Něco podobného jsem očekávala od této knihy při letmém pohledu na úryvek, prostě bohatost českého jazyka pokládanou v jemných asociacích. Po přečtení prvních pár stran jsem však dospěla do stadia, kdy jsem neměla touhu ve čtení pokračovat. Ačkoliv autor používá spoustu výrazů obecné a nespisovné češtiny, nebyla mi tím tato kniha o moc bližší.

Příběh je jakoby rozstříhán na oddíly, které podobně jako mozaika vytvoří dohromady celek. V základním obrysu se jedná o setkání dvou starých známých, kteří si u pivka povídají o svých zkormoucených životech a zároveň se oba dva jejich příběhy odvíjí dále závisle na sobě.

Důležitou roli hraje i titul knihy. Líbila se mi souvislost názvu s trochu skrytým, ale podstatným motivem celého příběhu, tedy růžovým medvědem, kterého bychom mohli považovat za jakýsi temný předmět uvrhající oba hlavní hrdiny do zkázy.

Zaujal mě i jakýsi odkaz k „beat generation“, ať už beru v úvahu přímé vyzdvižení Ginsberga jako autora rebelujících čtenářů, což se mi příčí jako typická formulace, nebo touhu jednoho z hrdinů po životě „a lá Kerouac“ na Ibize, které by spočívalo v přidání se ke komunitě tamějších hippies.

Nemůžu však autorovi upřít občasné surrealistické obraty, např.: „ Jako by chtěl Vladimír zkaženému lidstvu zastřelit Slunce, (...)“. Mrzí mě však, že často autor rovněž uvádí či nadhazuje jakýsi diskutabilní problém, ale opět stejně rychle jako ho vytáhl, z něj utíká a dál pokračuje monotónním směrem vyprávění. Tím pro mě celé dílo postrádá význam a nemám chuť se jím více zabývat. Zbývá mi jen pocit zbytečně stráveného času čtením této knihy, která popisuje naprosto zbytečné životy dvou lidí.

Barbora Stehlíková

Sovák, Roman: Zastřelte růžového medvěda. Zlín: Kniha Zlín 2009. 165 stran.