Co jeden z patnácti autorů, to jeden velmi specifický okruh zkoumání. Až na úvodní studii Josefa Dudy, zaměřující se na teoretické aspekty problematiky mytických zvířat v paleolitickém umění, soustřeďuje se každý příspěvek na konkrétní, většinou hranicemi státu vymezenou oblast, a na přesně určený předmět zájmu.

Příspěvky se pokoušejí obsáhnout jak diachronní vývoj, při snaze naznačit náboženské a kulturní vlivy mající dopad na dnešní podobu zkoumaného jevu, tak jeho synchronní pojímání.

Například v příspěvku Dvojí tvář ženy-hada v japonských mýtech: o ženskosti v mužském srdci nahlíží autorka Kateřina Saeki na několik podob dodnes živého starobylého mýtu optikou jungiánství. V příběhu se mužem vyvolená žena mění v hada, přičemž tato její divoká podstata představuje mužovu ženskou stránku, jeho animu, kterou až dosud nosil v nevědomí a nyní je nucen se s ní vyrovnat.

Další studie se zaměřují na kulturní tradice s dominantními zvířecími prvky v Tibetu, Koreji, Vietnamu, Číně nebo Indii. Čtenář je seznámen s pohledem orientálního filologa, historika, etnologa, religionisty či obecného lingvisty, jako je tomu v případě příspěvku Zvířecí determinanty v čínském písmu Davida Uhra, který jistě potěší všechny jazykovědce.

Citace zdrojů v původním jazyce, a tedy v jiném znakovém systému, přinesou sice největší požitek současným či bývalým frekventantům asijských studií, nebrání však radosti z četby ani nováčkům v této oblasti. Naopak, kniha jako celek působící velmi kompaktně, může být pro mnohé vstupní branou do bližšího zkoumání slovesnosti dalekých zemí.

Lucie Olivová: Zvířecí mýty a mytická zvířata (zvětšit)

Hana Bednářová

Olivová, Lucie: Zvířecí mýty a mytická zvířata, Praha: Academia 2010.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 1 (45), 1.11. 2010.