Můžete si udělat obrázek, že ten Saša Gr. bude asi rozpustilý chlapík, on ale říká, že píše proto, aby reflektoval svůj smutný život. Činí tak například prostřednictvím svého internetového deníku Nejezte odpadky!

Dále publikuje v Biblio, Zrkadlenie-Zrcadlení, To Be Free a v dalších časopisech malých forem.

Nyní je v nakladatelství Gasset v edičním plánu na rok 2010 vydání jeho prvotiny Jede medička na sáňkách.

Nejen tvorba, ale celý jeho život je jím samotným mytizován. Vystřídal prý nepřeberné množství zaměstnání, aby to v doslovech jeho budoucích knížek dobře vypadalo. Při takových slovech si nemůžeme nevybavit text Emanuela Frynty, který problém postihuje a vysvětluje stanoviska Bohumila Hrabala a mnohým dalších. Je to vtipné.

Také Sašova současná profese byla dlouho opředena tajemstvím. Uváděl, že vykonává těžko specifikovatelnou práci na Ministerstvu vnitra ČR. Veřejnost se zvědavě vyptávala: „Co tam ten Saša proboha dělá…?“ Později vyplulo na povrch, že pracuje jako vrátný.

Myslete si o něm, co chcete. Pisálek, který nic moc neumí a vytváří kolem sebe ovzduší syrové jinakosti? Jedinečný autor, jeden z těch, kteří rozbíjí nudu a šeď dnešní poezie? Nebo jsou tohle jen laciná klišé a pravda bude někde uprostřed?

Já mohu říct jen tolik, že se na jeho prvotinu těším.

Pořád mám v hlavě vzpomínku na jedno autorské čtení, kde četl báseň o tom, že mu milovanou medičku přebral nějaký prevít. „Snad jste si nemysleli / Lidé krásní/ Že je nechám š***t / Ve své básni“.

Michaela Kašičková