Oči mám zalepené několikadenní vrstvou potu a prachu. Pár metrů před sebou vidím veliké doutnající ohniště a „main tee-pee“, když slastně odhodím krosnu do bláta, rozplácnu se na ní, těžce oddychuju a dívám se do nebe. To už ke mně ale běží jakýsi nahatý opálený maník a s pokřikem „Welcome home, sister!“ a s úsměvem sympatického blázna mě dojatě objímá.

Jsem právě více než 2000 metrů nad mořem, kilometry daleko od poslední horské vesničky, mám za sebou bezmála pět dnů jízdy stopem, rychlochůze, spaní ve škarpě a, možná se tomu budete divit, toho nahatého opáleného chlápka vidím poprvé v životě. Ano, asi takhle obvykle vypadá příchod na Rainbow.

Pokud ve vás předchozí popis vyvolal dojem, že Rainbow je akce, na které rozhodně nesmíte chybět, mám pro vás několik doporučení. Ověřte si předem, že jsou vám známy pojmy jako „food circle“, „shit pit“, „magic hat“, „tchai – kitchen“, „focalizer“ nebo „shanti“, všechno kromě základní výbavy pro přežití nechte doma, počítejte s tím, že vás ta troška veganského jídla v poledne a večer připraví o zbytky zásob z Vánoc, zapomeňte na toaletní papír, flašku vodky a konzervu lunchmeatu a nezapomeňte se modlit.

První „Europian Rainbow Gathering“ se spontánně uskutečnilo v roce 1972 ve Spojených státech. Dnes hovoříme o tom, že Rainbow Gatherings jsou jakési nezávislé dočasné komunity, které na úrovni společenských happeningů praktikují to, čemu se říká ideály „míru, lásky a harmonie“. Každoročně probíhají setkání v rámci jednotlivých států, Evropy a i celého světa. Poslední tři evropská setkání, kterých jsem se zúčastnila, byla v Bosně, Srbsku a na Ukrajině. Každé Rainbow je ovšem na jiném místě, ale vždycky se odehrává v horách uprostřed panenské přírody, daleko od civilizace, s přístupem k pitné vodě, s přírodní kuchyní a „ošetřovnou“.

Mimo pobyt na zdravém vzduchu se můžete těšit na řadu nejrůznějších workshopů od meditací a masáží až po herectví a „vyrob si sám“. Vstup zdarma. Raibow je obvykle zahájeno na novoluní a trvá měsíc. Kdy, kde a pro koho fakticky končí, se ale nedozvíme. Někdo si udělá z „Babylónu“ exkurzi jen na pár dní, někdo žije několik let v Rainbow karavanu, pro někoho je Rainbow lifestyle, pro někoho život sám. Já osobně se příští rok vydám za duhou již poněkolikáté - tentokrát do Finska, co je na jejím konci, ale stále nevím.

Andrea Knotková

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 3 (41), 9. 1. 2010.