Zimní les

foto: olga.pavlova

Povídání začíná kouzelným vyprávěním o Irsku a jeho folkloru. Toto je typický úvod knihy, který vtahuje čtenáře do děje ústy irského rodáka Neda Strange, s nímž se hlavní hrdina Redmond Hatch pokouší udělat rozhovor, ale zanedlouho se vše obrátí naruby. Romantická realita irských hor a jejich obyvatel se promění v drastickou skutečnost nejen moderního města, ale i krutost hor, tolik milovaných hlavním vypravěčem.

McCabe je mistrem detailu. Velice přesně popisuje nejen zvyky obyvatel kolem hory Slievenageeh - vůni viržinek, vztah horalů k rodině a ženám -, ale i život na londýnském a dublinském předměstí.

Název Zimní les není vybrán náhodně, je to svérázný úkryt hrdiny před realitou, který v něm probouzí ty nejlepší a nesvětlejší pocity. Kniha ale není natolik poetická, jak název napovídá.

Román je komponován jako příběh jednoho člověka s vymezením časových rovin v jednotlivých kapitolách. S hrdinou se seznamujeme někde uprostřed osmdesátých let a loučíme se v současnosti. Tato narativní metoda nejen že nepomáhá pochopit dějovou linii románu, ale i více mate čtenáře.

Právě kvůli tomu je kniha plná hádanek, které se nabízejí k vyluštění. Používání ich-formy, zabarvené do různých emocionálních stavů hrdiny, nedává chvíli k odpočinku.

Autor je zároveň i dobrým psychologem, velice správně dokáže popsat jak šťastného Redmonda Hatche, tak i rozpolceného maniodepresivního Dominica Tiermana, ve kterého se hlavní postava během románu promění.

Zimní les zanechává hodně zmatených dojmů: zvědavost a nechuť, soucit a nenávist a hlavně touhu přečíst si knihu ještě jednou, což jednoznačně vypovídá o tom, že román je velice povedený.

Olga Pavlova

McCabe, Patrick: Zimní les. Překlad: Tomáš Kačer. Host, Praha 2009.