WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Fenomén jménem „Lenička“

Červená knihovna po česku
Eva Haderková

Původní červená knihovna byla edice milostných románů od nakladatelství Rodina. Název dostala podle typické barvy jejích desek. Jednalo se o cudné příběhy většinou psané ženami. Kromě toho vycházela i edice Dívčí knihovna určená mladším čtenářkám.


Úlohu „klasických“ románů červené a dívčí knihovny pro české čtenáře přebírá už dvě desetiletí Lenka Lanczová, knihovnice z Dačic. Od roku 1993 vydala neuvěřitelných padesát tři románů. Psát nicméně začala už dříve, svůj první román napsala, když jí bylo třináct let. (Pro více informací doporučuji stránky www.lanczova.cz, kde kromě seznamu knih a podrobností ze života autorky – včetně pořízení nového jezevčíka – najdete i čtenářské fórum.)

Většina „lanczovek“ má za hrdinku mladou dívku, která má problémy. Nebo je zatím nemá, ale rozhodně je mít bude. Může se jednat o problémy s rodiči (rozvod, smrt), se vzhledem (jizva, anorexie) nebo třeba se školou. Co ale mají společné všechny, je touha po té správné, pravé lásce. Zpravidla je cesta k ní trnitá, ale nakonec vše dobře dopadne. Sama autorka říká, že nerada píše pokračování svých románů (i když i těch pár existuje), protože dobré konce jsou vždycky lepší. Na druhou stranu se nedá říct, že by všechny příběhy byly stejné. Naopak je až neuvěřitelné, kolik různých zápletek lze na téma staré jako lidstvo samo vymyslet.

Klíčovým prvkem románů je snaha o zvedání sebevědomí mladým dámám. Knihy se hemží dívkami nejrůznějších tělesných i duševních vlastností, které potkají svého prince na bílém koni, i kdyby měly koňské kopyto. Zdá se, že postupem času Lanczové hrdinky stárnou, přesto toto téma se nemění.

Těžko říct, jestli s nimi stárne zároveň i publikum. Ve snaze přiblížit se svému publiku používá Lanczová jazyk, který je mladým lidem blízký. Rozhodně to přispívá k čtivosti knih, nicméně v mém věku už se s tímto vyprávěcím stylem sžít nedovedu.

Na druhou stranu celkem čtenáře chápu. Každý máme nárok na svou pravidelnou dávku emocí a můžeme být rádi, že se „naši mladí“ obrací ke knihám.


Eva Haderková



Tento článek vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.

(22. 11. 2009, 12:00, přidal uživatel eva.haderkova)

Související články

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek