Židovští autoři, píšící o svých příšerných zkušenostech z druhé světové války, obvykle dle vlastních slov píší, protože musí. Potřebují sdělit světu, co se dělo, aby se s tím sami mohli částečně vyrovnat a aby ti, kdo nezažili, také věděli a nezapomněli. A lidé jejich knihy čtou a znovu a znovu žasnou a trnou a otřásají se odporem a sotva mohou věřit, že se „to“ dělo.

J. R. Pick svou novelu napsal jinak. Drsný život v terezínském ghettě („Většina lidí říkala zásadně v ghettě místo v ghettu. Snad proto, že ghetto byl pro ně svět. A oni nežili ve světě, ale v ghettě.“) líčí z pohledu čtrnáctiletého Toniho. Chlapce, který leccos dokáže nazírat ještě se svou dětskou naivitou, ale něco zase vnímá v naprosto ostrých obrysech a s notnou dávkou cynismu. On, jeho matka a několik známých se snaží žít – udržet si aspoň mlhavou představu „normálního“ života. A k němu patří to, že věnujete čas nějakému koníčku. Toni se proto upíná na myšlenku ochraňování zvířat. Jenže se zvířaty to máte v ghettě těžké, co si budeme namlouvat, ono jich tam moc není. Ale... Koneckonců i taková blecha se dá považovat za zvíře, když se na to nedíváte moc přísně…

Zbývá pokusit se zodpovědět otázku, zda lze tuto novelu označit za humoristickou. Není depresivní ani příliš tragická. Ale humor v ní nenajdeme. Spíš celkem milé vyprávění v kulisách strašlivé tragédie. Tyto kulisy v příběhu však nehrají velkou roli, i když jsou jeho nedílnou součástí. A tak vlastně Toni ve svém dětsky upřímném vyprávění ochraňuje mnohem více nás, čtenáře, než ta nešťastná terezínská zvířátka.

Eva Levorová

Pick, Jiří Robert: Spolek pro ochranu zvířat. LEDA, Praha 2009. 120 stran.

Spolek pro ochranu zvířat

www.leda.cz

foto: eva.levorova

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.