Tato relativně nedávná, totalitou poznamenaná minulost je do určité míry v Rumunsku stále tabu. Mladý homosexuální hrdina Leopold Auberg se jako rumunský Němec dostává do sovětského lágru. S ním tu čtenář prožije pět let života „na počátku existence“. Tato slova používal básník Oskar Pastior, který zemřel v roce 2006 a jehož zkušenosti z takovýchto ukrajinských táborů byly předlohou k románu. Román vznikl v úzké spolupráci Müllerové a Pastiora, což je patrné zejména na používané mluvě. Je psán velmi krátkými větami – mají rozsah nejvýš do půl řádky, jedná se o zkratkovitý způsob vyjadřování, který je utvářen hlavně praktickými potřebami. V každém slově, v každé použité větě se odráží oněch strašných pět let strávených v táborech.

Děj je vystavěn na směsi reálných událostí a fiktivních příběhů, skutečných a někdy i smyšlených osob. Mnohá místa románu působí skoro surrealistickým dojmem. A to zejména v pasážích, kde hrdina blouzní hladem. Celou knihou prostupují metafory a umělá slovní spojení (jak už prozrazuje sám titul knihy) usilující o zachycení nepopsatelného – například všudypřítomného hladu, strachu či odcizení. Přesně takto se má chápat a číst tento text. Ačkoliv autorka nepoužívá přirovnání a nelíčí obrazy („Hungerengel“, „Herzschaufel“, „Blechkuss“, „Hautundknochenzeit“, „Tageslichtvergiftung“), které by rozpoutaly ohňostroj asociací v hlavě čtenáře, tyto obrazy se zaryjí čtenáři hluboko pod kůži. Je to jako listovat albem fotografií – velmi silné a intenzivní.

K vlastní subjektivitě Müllerové patří popisy, které jsou nezvyklé, mimořádné a jejichž líčení zaráží stejně tak jako celý styl románu. Jde o celkovou koláž jednotlivých střípků charakteristickou tím, že se jeden úsek liší od druhého. Gros románu leží v neobyčejné síle slov – ve jménech, pojmech, které ačkoliv jsou nové a neotřelé, tak si najdou cestu přímo k podstatě věci. Husté metafory tvoří z textu velmi intenzivní a naléhavé dílo, k němuž bychom v tomto ohledu v německé literatuře jen stěží hledali rovnocenného partnera. Atemschaukel je manifestem paměti a především jazyka, protože poezie je tady prostředkem k přežití. Jestliže není po ruce nic k jídlu, nasadí řeč. Je to potrava ze slov: „Ich esse einen kurzen Schlaf.“ [č. Jím krátký spánek.] Je to způsob, jak uniknout. Oproti tomu slova na papíře, zdá se, nemají žádnou váhu, jak dosvědčuje například to, že Leo začne obchodovat s listy z knih klasiků, které si do lágru dovezl, jako s cigaretovým papírem.

Česky zatím tento román Herty Müllerové nevyšel. Čtenáři se však mohou začít těšit, neboť nakladatelství Mladá fronta, které vlastní exkluzivní práva na překlad díla této autorky, již vydání Atemschaukel (Houpavý dech) avizovalo, a to v překladu Radky Denemarkové. Taktéž by se měl objevit i překlad dalšího zásadního díla Müllerové Der Mensch ist ein grosser Fasan auf der Welt (Člověk je velký bažant na světě) z roku 1986, a to už na jaře příštího roku.

Autorku výbor Švédské akademie věd ocenil za to, jak „prostřednictvím koncentrované poezie a otevřené prózy líčí krajinu vyděděnců“. Je to taková chytrá, smělá a zároveň citlivá a politicky laděná volba!

Sophie Henriette Košťál & Denisa Garciová

přebal knihy Atemschaukel

(zdroj: www.hanser-literaturverlage.de)

foto: denisa.garciova

Müller, Herta: Atemschaukel. Hanser, München 2009. 304 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.