Fenomén Stmívání pohltil svět současných teenagerů. Ale o čem je tento úžasný příběh? Dívka odvedle, Bella Swanová, v nové škole v novém městě padne do oka místnímu největšímu nezadanému krasavci Edwardovi, který je shodou okolností upír-vegetarián (tj. upír bezpečný, živící se krví zvířat), a je z toho láska. On ji opustí, ona ho zachrání, on ... Zjednodušme to takto: sblížení – láska – zkouška odloučení – šťastné shledání – společný boj proti nepřátelům – šťastný život až do konce věků. Klasické „a žili spolu šťastně až do smrti“ je zde poněkud neadekvátní vzhledem ke skutečnosti, že oba hrdinové jsou na konci příběhu technicky vzato mrtví. Fakt, že v tomto stavu počnou dítě, bych přenechala odborníkům (ano, středoškolská biologie na to nestačí). Vše je tedy dokonalé i přes protesty Bellu milujícího uhrančivého indiánského svalovce Jacoba.

Teď ale trochu vážněji. Stephenie Meyerová, které se nápad na příběh zjevil ve snu, musela nějak přesvědčit mládež, aby přečetla celých 1956 stran souvislého textu.

Využila k tomu příběh Popelky, který se těší popularitě už několik desítek let. Společně s dobou se ale pozměnil i její příběh: Tvůrci filmů ji přesunuli do současného New Yorku/Londýna, kde je místní „kapitán fotbalového mužstva“ nucen kvůli sázce/prospěchu navázat kontakt s chytrou, leč obyčejnou (!) dívkou. Jaká zrada pro zástup roztleskávaček a jaký šok pro ostatní na závěrečném maturitním plese, kdy krása naší intelektuálky vyrazí dech i řediteli školy. Tomuto modernímu klišé přidáte faktor X (v našem případě decentní nadpřirozeno a bitvy klanů) a máte před sebou de facto první díl tetralogie v kostce.

Podívejme se blíže na celkovou stavbu. Máme čtyři prostředí: školu (Š), Jacobovu rezervaci (J), Bellin dům (B) a Edwardův dům (E), přičemž Š a B stojí na stejné rovině neutrálního území oproti J a E, které se jeden od druhého naprosto izolují (obyvatelé jednoho místa nemají přístup do místa druhého). K tomuto přidáme čtyři díly a jednoduchou matematikou se dostaneme k poměru jeden díl = jedno prostředí, a to v pořadí výše vyjmenovaném. Tuto harmonii narušuje jen onen zjevný kontrast mezi upírem a vlko-měničem (neplést s vlkodlakem!).

Ve všech směrech dokonalý Edward žije samotářsky uprostřed lesů obklopen svou dokonalou milující upíří rodinou, jejichž přítomností se z indiána Jacoba (a jeho bratranců) stává vlko-měnič, tj. ochránce lidí, jehož izolace v plně fungující komunitě je naopak podmíněna rodovou a společenskou tradicí. Proti sobě tu stojí nesmrtelný a nestárnoucí, extrémně hojivý, „studený“ a „vroucí“. Spojovacím prvkem se stává Bella, která vše zmíněné postrádá. Dochází k překročení dvojích hranic, a to rodových (Edward si vybere smrtelnici a „spřátelí se“ s Jacobem) a společenských (Edward si vybere „obyčejnou“ bez vnějšího impulzu).

Ona zjednodušená kostra a rozdílná prostředí nás dovedou nejen k Popelce, ale částečně i ke Sněhurce a mnoha dalším. Vypráví se totiž sen každé 16leté dívky, ten okořeníte populární upíří tématikou (Buffy, True Blood…), osolíte trochou morálky (odmaturovat, dostat se na vysokou a sex jedině po svatbě). Vznikne vám tedy příběh o dokonalé budoucnosti v podobě splnění všech tužeb a objevení vlastní jedinečnosti. A tím si kniha vysloužila ono 4. místo v Knize mého srdce.

Jak dlouho si ale tetralogie udrží svou popularitu? Už více než dva roky dívky po celém světe blázní, nasvědčují tomu internetové stránky, Facebook, srazy, pirátské překlady či přepisy, vlastní pokračování, skládání písní a básní (např. má oblíbená Chybí mi smrt), ... Největší událostí posledních dnů je filmové zpracování druhého dílu. To vše má jen jeden kaz – a to hlavní hrdinku. Dle čtenářek by tam měl být někdo dokonalejší, lepší, někdo jako Tereza Nováková, Laďka Dlouhá nebo...

... Markéta Böhmová

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.