V hudebním časopise Filter byli prohlášeni za jednu z nejnadanějších kapel současnosti, několikrát vyhráli hitparádu „Startér live“ rádia Wave a letos si odnesli i nekompromisní prvenství vůbec prvního ročníku největší hudební soutěže kapel u nás, RGM live space.

Pětičlenná parta jako by z oka vypadla svým již dříve uznaným kolegům. Britská vlna indie kapel jako jsou The Coral, Franz Ferdinand, Arctic Monkeys nebo dokonce dědečkové Beatles se svým vlivem na formování The Roads nepochybně podílela. Některé riffy zase jako by vypadly z desky Davida Bowieho či The Clash. Nezaměnitelná barva hlasu angličana Raye Gibsona, podpořená výraznými vokály, živou rytmikou a klavírem, dělá z obvyklé „kytarovky“ lehce vtíravý a energický pop-rock.

Je otázka, nakolik je hudba tohoto ražení originální. Všechny zmíněné postupy již byly nesčetněkrát použity a překopírovány. Tak proč tedy vzniká kolem The Roads takový humbuk? Koncerty v rámci reklamní kampaně Isic jsou určitě skvělým tahem na cílovou skupinu posluchačů - na studenty. Hraní unplugged před vchodem do VŠE, v listopadu a bez rukavic, by se samo o sobě mohlo zdát jako velká oběť na oltář vlastní publicity. Přesídlit z ulice do poněkud snobského klubu jim však také problém nedělá. Hned další večer si totiž The Roads klidně střihnou koncert v přeplněném Hard rock- café, kde za pivo zaplatí návštěvník „centro-pražských“ 50 Kč a za dvě deci vína 120 Kč. Mladým cizincům a postarším rockerům za barem ale podle všeho hrají do noty. The Roads jsou totiž skutečně kosmopolitní. A v tom je jejich kouzlo. Nepřišli s originální hudbou. Ale přišli na to, jak jí využít. V Čechách se totiž pořád hraje na to, že co není české je in. A o hudbě to platí dvojnásob. Zpěvák je ze severní Anglie a pozítří odjíždí celá kapela zpátky do Berlína. Co dodat. The Roads jsou prostě světoví.

Veronika Kratochvílová

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.