Kniha zachycuje osudy několika obyvatel Rigy, která rozhodně nepůsobí jako hlavní město. V žádném případě se nejedná o příběhy veselé. Na druhou stranu nepůsobí ani příliš tragicky, spíš jako líčení každodenní reality na „divokém východě“. Setkáme se se znásilněním, ukousnutými hlavičkami živých holubů, protistátní činností, osudovou láskou i nenávistí k vlastnímu dítěti. A to je vlastně všechno, co se dá o ději románu říct.

Mnohem zajímavější je sledovat skryté dění. Před našima očima se odvíjí příběh rodící se svobody, tajní agenti se pozvolna stávají revolucionáři zakládajícími protistátní organizace a berlínská zeď spolu s železnou oponou pomalu padá. Objevují se i „historizující“ pasáže o objevení AIDS, zavádění počítačů do domácností nebo rozmachu pornoprůmyslu. Vše je líčeno jakoby s chladným smířením.

Vůbec nejpůsobivější na celé knize je její formální dělení. Ač poměrně útlá, je kniha členěna do dvou dílů (léta 1978-1979 a 1982-1989), ty jsou dále rozděleny do částí podle ročních období, která ovšem neodpovídají tak docela popsané situaci. V jednotlivých kapitolách se hojně používá kurziva – jednak pro jakousi retrospektivu, jednak jako vnitřní dialog. Nicméně takováto „roztříštěnost“ přidává knize na dynamice a dokonce trochu problematizuje její chápání.

Vlastně pořád nevím, co si o tomto díle myslet. Lze ho doporučit jako příjemnou, ne příliš náročnou četbu před spaním nebo na cesty. Nudit se nebudete a nemusíte se ani stydět před známými. Na druhou stranu není nutné nad touto knihou příliš přemýšlet, neurazí, ale ani příliš nenadchne.

Eva Haderková

Bankovskis, Pauls: Čeka, bomba, rokenrol. Překlad: M. Škrabal. Argo, Praha 2009. 279 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.