Možná jsem taky „queer“ (divná), ale většina ze sedmi promítaných pěti- až třicetiminutových filmů se mi nezdála vypovídat přímo o homosexuálních, homofobních nebo podobně orientovaných tématech. Naopak většina pojednává o „normálních“, obecně lidských tématech, která může řešit každý z nás, pouze byla představována v prostředí těchto sexuálních menšin.

Dva filmy byly ryze symbolické (film Shledání, který představuje transpozici zobrazování, a animovaný Hlavolam), zbylé vyprávěly příběhy. Povětšinou o lásce, ale taky o nenávisti, rodině, nemoci, strachu a chuti zabíjet.

Nejvíce „homo“ je dle mého názoru film První noc (v programu jako Lesby nenosí vysoké podpatky, režie Viktória Dzurenková), popisující setkání dvou žen v klubu pro gaye a lesby, keré skončí vášnivým milováním na záchodcích. Vyvrcholením filmu je návrat obou žen domů, ke spícím manželům. Na pomezí hraného filmu a dokumentu je film Roma Boys (režie Rozálie Kohoutová). Vypráví hned o dvojí diskrimaci týkající se romské komunity. Jak říká hlavní protagonista filmu: „Romové pořád křičí, že jsou diskriminováni, ale sami si neuvědomují, že oni sami také diskriminují.“ Ač se jedná o palčivé téma, najdeme v tomto snímku spoustu úsměvných scén.

Za zmínku stojí i ostatní filmy – od „vyprávěnky“ Naděje v hlavní roli s Jiřím Mádlem umírajícím na AIDS (nicméně ústředním tématem snímku je eutanázie a vztah s rodiči) až po temnou „noční můru“ Někdy někoho, která se snaží řešit strach ze sebe samého vraždou.

Přehlídka krátkých filmů je pouze ochutnávkou tvorby českých a slovenských mladých tvůrců (možná spíš tvůrkyň – režisérky-ženy převažují v poměru 4:2) a pokud můžu soudit, máme se od nich na co těšit ať už v ohledu kvality snímků, nebo volby témat.

Eva Haderková

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 19. 12. 2009.