V čem že je tato opera tak originálním výtvorem a překračuje hranice opery klasické? Předně v jakémsi propojení hudby, tance, chorálních a sólových zpěvů s mluveným projevem - tím vzniká vskutku netradiční pastva nejen pro oči. Důležitý aspekt tvoří námět, který vychází z inspirace lidové tvorby (převážně moravských lidových písní), středověkého divadla a starodávných liturgických her. Hlavním tématem ale zůstává úloha křesťanských hodnot na světě.

Za přispění etablovaných mistrů české poezie Vítězslava Nezvala, Viléma Závady a Julia Zeyera bylo vytvořeno libreto, které je v podstatě jen dlouhou modlitbou a výpovědí o nekonečné dobrotě Kristovy matky, jež nám ukazuje velkorysost a bezpředsudečnost svého syna. Dva ústřední příběhy dívek, které po různých peripetiích a setkání s ďáblem nakonec přijímají Krista jako poznání své pravé cesty, rámcují biblické výjevy panny moudré, panny pošetilé a narození Páně.

Co se nastudování opery týče, nelze souboru mnoho vytýkat; nápaditá choreografie stejně jako hudba skvěle odrážela atmosféru dané chvíle, ať už tragiku či něhu dramatických scén. Pracovala se silnou výrazovou stránkou postav, kterou podtrhovaly světelné efekty. Kostýmy a scéna také zapadaly do mozaiky velkolepé podívané a potvrzovaly tak vnější dojem pompézní dokonalosti. Výtku by pak zasloužili sólisté, kteří místy intenzitou svého přednesu značně pokulhávali za svými sborovými kolegy.

Otázkou tedy zůstává, čím krom zmiňované okázalosti tato hra diváka zaujme. Aniž bych se totiž chtěla dotknout náboženských příznivců a náboženství samotného, jen těžko se bráním pocitu, že tříhodinová sentimentální modlitba je zkrátka trochu moc a nezachrání ji ani sebeefektnější prezentace. Pozornost diváka udrží jen stěží.

Hana Vildová

Hry o Marii

foto: Hana Vildová
(přidal uživatel hana.vildova)

Bohuslav Martinů: Hry o Marii, premiéra 29.10, 31.10. Národní Divadlo

Režie: Jiří Heřman

Hrají: Jakub Gottwald,Maria Kobielská,Svatopluk Sem, Pavla Vykopalová