Její hlavní hrdinka Nora je na profesním poli vědkyně a na poli osobního života ne moc šťastná žena, matka dvou uřvaných dětí, manželka arogantního muže a nespokojená kariéristka. Na rozdíl od celého zástupu jí podobných však právě ona dostane možnost začít znovu.

Při provádění chemického experimentu je totiž náhle vržena z roku 1988 o 8 let zpátky, do doby krátce po svatbě s Tondou. Považuje to za jedinečnou šanci, jak celý svůj život zařídit jinak. Začne se více věnovat kariéře, omezí počet potomků, od muže si nenechá již vše líbit a snaží se vyvarovat předešlých chyb. Protože ví, jak některá dřívější rozhodnutí dopadla, hodlá se z nich poučit. Dokáže ale zvrátit běh života, když sama zůstává nezměněna, se stejnými tužbami i názory? Nestane se tak jen o něco sobečtější?

Časový posun se opakuje ještě jednou, a to do roku 1978. Nora už zcela opouští svou dřívější usedlost a tak trochu lehkovážně experimentuje. Na jednu stranu sice pociťuje nové nasměrování, ale vedle toho naráží na neuspokojenost ze zkoušení variant. Až naturalistický pocit svobody vede k poněkud nekonvenčnímu jednání.

Cvokyně se ukázala jako neobyčejně zajímavá novela, která neotřelým způsobem zpracovává myšlenku osudovosti a lidské neschopnosti jednat odvážněji, lépe, nebo alespoň jinak. Děj postupně graduje a čtenář napjatě očekává vyvrcholení myšlenky. Bohužel závěr – a to především poslední stránka – představuje velké zklamání jinak nadějného příběhu. Je pravda, že se autorce podařilo dosáhnout přinejmenším velkého překvapení, protože základní otázku zvratnosti lidského osudu, kterou si čtenář po celou dobu pokládá a k jejímuž nastínění kniha zdánlivě směřuje, nakonec nechává nejen nezodpovězenou, ale zcela nepovšimnutou.

Magdaléna Hanušová

Hauserová, Eva: Cvokyně. Věra Nosková, Praha 2009. 160 stran.

http://www.noskova.eu/files/cvokyne.jpg

Obálka knihy Cvokyně

foto: Magdaléna Hanušová
(přidal uživatel magdalena.hanusova)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2009.