Vznešenost sálající ze zdí sálu Centra Franze Kafky zvyšovala jedinečnost a důležitost ojedinělého počinu, kterým setkání literárních expertů střední Evropy bezesporu bylo. Jakými cestami se vydala literatura po Sametové revoluci a jak se vyvíjel vztah mezi ní a společností v posledních dvaceti letech? Jakým způsobem autoři reflektovali společnou totalitní zkušenost? Můžeme vůbec v této reflexi nalézt nějaké společné jmenovatele, které by přerůstaly jazykový a teritoriální rámec, a hovořit tak o literatuře v rámci středoevropského kontextu? To byla hlavní témata prvního setkání.

Německý pohled zastupoval Burkhard Müller (kritik), za Polsko tu byl Maciej Urbanowski (kritik a historik), za Slovensko Peter Zajac (teoretik, profesor slavistiky) a za naši vlast zmiňovaný Petr A. Bílek (vedoucí Ústavu literatury a literární vědy FF UK).

Pro situaci na Slovensku je příznačné, že se literatura (zvláště pak tvorba mladších autorů) ocitá v posledních dvaceti letech stále více na okraji zájmu společnosti a kultury. Podobně je na tom literatura česká, která po převratu ztratila své výsadní postavení a vliv; její roli přebírá žurnalistika. Co se týče vydávání nových děl, je situace značně nepřehledná – vydává se hodně, ale jen málo děl má silnější dopad na čtenáře. Polsku, dle slov Urbanovského, zase dodnes chybí reflexe roku 89. Ten měl podle očekávání vyvolat obdobné reakce na opět získanou svobodu jako rok 1918, jeho skutečný ohlas byl ale podstatně vlažnější. Německá společnost prošla podle B. Müllera podobnou proměnou jako česká. Před rokem 89 byli spisovatelé vnímáni širší veřejností jako vlivné autority vyjadřující se k aktuálnímu společenskému dění (v ČR to potvrzuje příklad spisovatele-prezidenta Václava Havla). Současní němečtí spisovatelé už však hlasateli názorů být nechtějí.

Odlišné reakce zazněly na otázku, zda má vůbec nějaké opodstatnění hovořit o literatuře v rámci středoevropského kontextu. Slovenský zástupce se zcela konkrétně nevyjádřil. Polský historik sice připomněl paralelní vývoj s českými dějinami, hovořil o společné zkušenosti malých národů ničených velkými ideologiemi, ovšem zda a jak se toto „duchovní bratrství“ promítá v literatuře, zůstalo nezodpovězeno. Podobně ani zástupce Německa nevyřkl jasný verdikt; podle něj Německo do kategorie střední Evropy nespadá, patří sem spíše státy Visegrádské skupiny. Shoda mezi diskutujícími panovala v poklesu zájmu čtenářů o soudobou knižní produkci, o společných tvůrčích postupech v literatuře však nepadla zmínka. Klíčové téma tedy objasněno nebylo.

V zajímavou diskuzi se ale rozvinula otázka ohledně situace současné literární kritiky. Skutečně funkční se totiž ukázala jen ta německá. Podle slov B. Müllera je na dobré úrovni a díky několika prestižním časopisům je jí dán i potřebný prostor. Možná právě spokojenost německé strany v kontrastu se skepsí ostatních byla příznačná pro celý večer. Z německé strany nezazněla žádná kritická slova ani vůči spisovatelům či proměně společnosti, která ztratila zájem o četbu, což byla témata, která ostatní zúčastněné znepokojovala. Z Müllerova příspěvku nebylo zcela jasné, zda je jeho spokojenost dána výrazně lepší pozicí literatury a kritiky v Německu, nebo spíše neschopností kritického pohledu. Zajímavé by jistě bylo, jak by diskuzi pozměnily názory pozvaného, ale nepřítomného představitele Maďarska.

Je pro současný stav literatury namístě skepse či spokojenost? Nechť si laskavý čtenář názor utvoří sám.

repro: Pod vlivem literatury
(přidal uživatel klara.zindulkova)

Hana Vildová a Klára Zindulková

Pod vlivem literatury? Střední Evropa 1989/2009

12. 10. 2009, Centrum Franze Kafky, Široká 14, Praha 1

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 1 (39), 9. 11. 2009.