Cože? Žádné strachy. Podobným úvahám se odjakživa říká politická lingvistika, někdy také polietymologie. Vyslovujeme bez hiátu. Tímto oborem se samozřejmě dostáváme zcela do obzoru Litenek, a proto se nebojte, že by se malá šikovná dcerka stala matkou semetrikou, neboli novinky novinami. A proč o tomto oboru píši? Dává totiž lingvistice zcela nové možnosti při objasnění lexikálního významu a původu slov. Vysvětlím na příkladu. Vezmu slovo nemocnice.

Příruční mluvnice říká o významu slova nemocnice následující: „ústav na ošetřování a léčení nemocných“. Etymologický slovník Jiřího Rejzka se zabývá pouze slovem nemoc na základě naivního odhadu, že je od tohoto slova výše zmíněný ústav odvozen. Nemoc prý původně znamenala „nemohoucnost, slabost“. Podobným nedorozuměním se ale za přispění polietymologie neboli politické lingvistiky musím smát.

Jednoho krásného rána vešel do kanceláře ministra pan J. a spatřil pod stolem ministra zdravotnictví C. Pan J. celou noc řešil složité dilema, které okamžitě ministrovi předložil.

„Kolik myslíte, že by měly být ty regulační poplatky, pane C.?“ zeptal se.

„Složitý problém, čistě politický. Řekl bych přibližně, no, řekněme… ne moc!“

„Výborně, pane C.,“ vykřikl pan J. a poklepal ministra po pleši, „to mě za celou noc nenapadlo!“

Jednoho dne se však pan ministr zdravotnictví ocitl v televizní debatě a jeho oponent dělal složité výpočty, které sice neměly hlavu ani patu (ostatně jako každý výpočet, poněvadž není předmětem jako člověk), ale poukázaly na obludný fakt, že ne moc je za jistých okolností moc. Pan ministr reagoval poměrně pohotově.

„Pane oponente, podívejte se, my nyní platíme ne moc. To máte řekněme tolik a tolik rohlíku. Za jak dlouho tolik rohlíků sníte? Přesně tak. Ono to totiž není ani ne moc, ale ve skutečnosti vlastně nic. Navíc v kontextu zisku, samozřejmě morálního. Ne moc, nic!“

Tím se popravdě debata ocitla ve psí, pro diváka přesněji v psí… Ovšem poslední prohlášení pana ministra zapsalo tuto debatu do historie politické lingvistiky.