Podobný text totiž, pokud by byl myšlen vážně, stal by se trapným kýčem. Autor si toho byl zřejmě vědom, a proto se kýči vyhnul a navíc si pohrál s pohybem na hraně tohoto ohrožení.

Text je vyprávěný od prvního verše v ich-formě (Víš, brázdím ulicema s kámošema na skejtu). Lyrický subjekt (dále LS) se stylizuje do muže neurčitého věku. Jeho jazyk se vyznačuje výraznou hovorovostí a inklinací k vyjadřovacím prostředkům moderní mládeže, plným anglicismů a vulgarismů (s kámošema ze štrýtu tu hulí, taky kalej tu. – na snowbitchi do pitchi chci vidět všechny kamarády)

Námětem textu je zprostředkování domovského světa LS, kterým je prostředí sídlištních flákačů, skrze jeho ústřední atributy – skateboarding a snowboarding. S nimi přichází nezbytný životní styl a na něj navázané prvky – sex, marihuana, alkohol. Cílené vyhledávání sexuálních zkušeností se objevuje i v často opakovaném refrénu písně (v životě mám jenom jeden problém.../...a tím je můj penis, který se nepravidelně ocitá / v cizích ústech, což mi povětšinou nevadí, / problém je v těch poostech!). LS také demonstrativně odmítá autoritu. Pokud se v textu vyskytuje, je spojena s vulgarismy a opovržením (Máma má mě porodila s prdelí u kolen / táta má tendence posílat mě do hoven).

Skrze text se ale vine i sekundární sdělení, skryté do nepřímé kritiky zprostředkovaného životního stylu. LS neskrývá svou znuděnost, vyvěrající především z a priori demonstrované bezprizornosti (Máma má mě na svět wyplivla jak hebl / filozofija jednoducha – drink and zewl). Nevědomě se zde také setkáme s problematikou pornografie jako výhodné brigády (každej druhej zewlák tu má namrdanou prdel).

Marek Dobrý