Ano, stihla jsem to. Sice jsem doběhla krapet se zpožděním, ale to nejdůležitější mi neuniklo. Viděla jsem, jak to slušelo Aně Geislerové, a slyšela, co radil pan Hermann Jožkovi Lipnikovi. A taky vím, že Ryšavý si nepřišel pro cenu za prózu, protože je pravděpodobně zase na Sibiři, že publicistiku vyhrála Denemarková, že Grögerová si odnesla ceny dvě a byla asi jediná, kdo netušil, že za knihu roku jí přísluší odměna dvě stě tisíc korun… Zkrátka vím to, co vědí všichni, kteří tam byli, kteří přenos sledovali v televizi anebo si aspoň přečetli výsledky někde na internetu či v novinách.

Ne každý ale ví, jaké to bylo na následném rautu! Abych pravdu řekla, málem jsem se to nedozvěděla ani já.

Společně s kolegyněmi redaktorkami jsme se z divadla vydaly na afterparty pro zvané. Měla jsem sice pochybnosti, zda budu vpuštěna dovnitř, jelikož moje vstupenka vypadala trochu jinak než vstupenky mých dvou kolegyň, ale byla jsem ujištěna, že nápis „čestná vstupenka“ mě opravňuje vstoupit. Bohužel totéž si nemyslel pán u vchodu.

„Ale to nemáte správnou pozvánku.“

„Ehm… Ale je tam napsáno, že je to čestná vstupenka…“

„To sice ano, ale není dostatečně čestná.“

Obě kolegyně už byly uvnitř a já jsem si vzpomněla na všechny filmy a seriály, ve kterých někoho nechce ochranka vpustit na prominentní akci…

„Víte, ehm… Já jsem tu vstupenku dostala těsně před akcí… Ehm… A bylo mi řečeno… ehm… jsem ji dostala od pana Janáčka… ehm…“

Odvolání na našeho pana vydavatele očividně mírně změnilo situaci a vedle stojící paní začala zkoumat guest list.

Vtom se na mě podíval sám hlavní organizátor celého projektu, který postával opodál, a povídá: „Vy jste z LitENek? Tak to samozřejmě pojďte dovnitř.“

…

Možná jste byli přímo v divadle, možná jste viděli záznam v televizi, možná jste si výsledky někde přečetli… Ale jenom správná redaktorka ví, že v sobotu večer to stejně vyhrály LitENky a jejich nesmírný věhlas.

Pavlína Hubková