Mladík se ocitne po naznačené citové krizi na jakési pláži, kde se den po dni schází šestice surfařů (tři ženy a tři muži), opakující stejné věty a provádějící stejné činnosti. To mladíka přivádí k zuřivosti. Nezbývá mu nic jiného, než se naučit ovládat surfařské prkno a odjet na něm k majáku, kde předpokládá přítomnost rozumnější civilizace.

Autorské hry Jiřího Havelky a kolektivu jsou založeny na improvizaci odrážející se od předem stanoveného tématu. V této inscenaci je bohužel ono téma značně zaobalené a pro diváky těžko srozumitelné. Na základě samotného představení by byla interpretace díla poněkud složitá a pravděpodobně záporná. Ještě že existuje program, v němž jsou základní motivy načrtnuty ostřeji. Program v podobě obří obálky adresované divákům je velmi užitečným manuálem k práci s inscenací. Zde se dočteme, že „jsou chvíle, které člověku vezmou vítr z plachet. A jsou chvíle, kdy nefouká vůbec.“, což definuje ono zamlžené hlavní téma – životní krizi a hledání cesty a způsobu, jak se z ní dostat.

Inscenace má povahu jakési sondy do lidské duše zmítající se v nelehkém životním okamžiku, kdy se nemůžeme pohnout, provozujeme zautomatizované procesy a neustále se nám vrací bolestný okamžik. Je to jako na pláži, kde čekáme na dobrý vítr, který nás posune dál.

Největším kladem této hry je autorství a kolektivní práce, založená na improvizaci, slovních hříčkách a také fyzické zdatnosti aktérů, na což jsou však pravidelní diváci tohoto souboru zvyklí. I když už z dílny Jiřího Havelky a kolektivu vzešla povedenější díla, po rozšifrování naznačeného zjistíme, že hra není zas taková nuda a že se toho v divadle odehraje docela dost.

Andrea Fiřtíková

Jiří Havelka a kolektiv: Kam vítr tam pláž. Studio Ypsilon, premiéra 12. a 14. 12. 2008

Režie: Jiří Havelka

Hrají: Andrej Polák, Barbora Popelková, Markéta Richterová, Vendula Štíchová, Daniel Šváb, Petr Vančura a Petr Vršek.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.