Román se točí kolem života Francise Scotta Fitzgeralda, známého amerického spisovatele, a Zeldy Sayreové, jeho krásné manželky a zároveň umělkyně. Ve svých vzpomínkách Zelda převypravuje čtenáři svoje mládí, seznámení se Scottem, jejich společný život a „úpadek“. Román se hemží emocionálními prožitky této ženy, občas velmi hlubokými, a proto vydařenými, k nimž patří třeba její zdůvodnění nemoci, ale jsou tam i takové, které přibližují román spíše ke knihám z červené knihovny.

Během čtení tohoto příběhu jsem neustále hledala něco jiného, něco navíc, a našla jsem to. Celkový psychologický obraz Zeldy Sayreové a ztracené generace. Je to opravdová Stendhalova analýza vášně.

Alabama song je zároveň svědectvím událostí ze začátku dvacátého století. Setkáme se s Pablem Picassem, Ernestem Hemingwayem a dalšími. Je to historický román, napsaný deníkovou formou s občasnými vsuvkami rozhovorů Zeldy Sayreové s psychiatrem v nemocnici. Čtenář je udržován v napětí střídáním časových rovin: vyprávění začíná hned po první světové válce, končí začátkem druhé, ale mezi tím se zaplétají roky 1923, 1937, 1941 a další. Jako by se autor snažil spolu se Zeldou najít pravou příčinu její schizofrenie.

Kniha nesmí být vykládána jednostranně, jako historická próza, nebo milostný román. Když román budeme chápat jedině jako svědectví o době a bohémském životě na pozadí milostného příběhu dvou lidí, může se vynořit otázka, zda vůbec bylo nutné psát takovou knihu. Možná právě kombinace skutečných událostí a psychologická analýza vášně upoutala pozornost kritiků. Navíc sám Gilles Leroy na konci knihy zdůraznil, že jde o fikci, ve které shoda s realitou není důležitá.

Olga Pavlova

Leroy, Gilles: Alabama song. Překlad: A. Pfimpflová. Odeon, Praha 2008. 182 stran.

Alabama song

foto: olga.pavlova