WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Důstojný rockový důchod

U2 ve formě
Ludmila Pechová

U2 zase dokazují, že jsou ve formě – a že nepatří do muzea figurín. Byli, jsou a budou.

Dali si trochu na čas: jejich album „No line on the horison“ vychází až po pěti letech. Překvapí?


Rodilo se v těžkých bolestech. Všech 11 skladeb vzniklo během let 2007 – 2008 ve studiích ve Fezu, Dublinu a Londýně. Po předchozích experimentech se U2 vrací ke svým kořenům. Rámcově zapadli do vlastního stylu jednoduché poprockově laděné skladby s výrazným hlasem Bono Voxe. Jsou zase sví, i když zkoušejí různé polohy.

Vyváženě kombinují dynamičtější skladby s těmi pomalými. Ocitáme se však na pomyslné houpačce: rytmy jednotlivých skladeb se často prudce mění. Divoký start se ztratí v klidných pasážích /Breathe/, jemné vstupy zase nabírají na obrátkách a gradují v temperamentním duchu /Magnificent/. Sem tam se objevují i dramatické pauzy /I‘ll go crazy if I don’t crazy tonight/. Některé skladby svou něhou téměř uspávají /Cedars of Lebanon/.

V každé písni vynikne vždy jeden nástroj: v určité chvíli dostane prostor jen pro sebe a svým vystoupením podtrhne celkové vyznění skladby.

Příjemné pohodovky střídají řízné, údernější „střely“ /Stand up comedy/. Komu se líbí trochu drsnější nota, vychutná si „Get on your boots“, kde vládne baskytara Adama Claytona, doplňovaná rytmickým tleskáním. Písni „Magnificent“ vévodí bicí Larryho Mullena.

Hlas Bona Voxe hraje na ty nejcitlivější struny duše, občas dosáhne nečekaných výšek /Cedars of Lebananon, White as snow &ndas; obě na mě zapůsobily nejvíc/. Nejdelší skladba se nese v jemném houpavém rytmu a trvá 7 minut /Moment of surrender/.

Při pozornějším poslechu odhalíme i vliv jiných interpretů: američtí písničkáři /Springsteen, Dylan, Rea - podtóny jeho písně „Julia“ ve skladbě „Breathe“/, country /motivy písně „Jolene“ od D. Patterson ve „White as snow“ – spolu se vstupem ve stylu „Silent Hill“/. „Cedars of Lebanon“ najíždějí zprvu jako meditace od Enigmy nebo skladby od Vangelis. Pouze jako dekoraci přidali zpěv ptáků či zvuk policejní sirény.

Neočekávala jsem, že U2 přijdou s nějakým výrazným hitem, ale ač nejsem zapálený fanoušek, příjemně mě překvapili. Svou lajnu si drží – a udrží snad i nadále. Jejich CD pohladí uši něžnými a laskavými doteky. Co si přát víc?


Ludmila Pechová


U2: No line on the horison

Universal Music, 53:43 min, 2. 3. 2009



U2: No line on the horison

U2: No line on the horison

(6. 4. 2009, 12:00, přidal uživatel ludmila.pechová)

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek