Celá konference začala se zpožděním, protože se čekalo na Jana Švejnara. Jeho úkolem bylo vysvětlit fungující systém amerického školství, neboť jemu podobný by měl být zaveden i v Česku. Předpokládaná reforma má pomoci českým veřejným vysokým školám dostat se mezi světovou elitu (konkrétně by rád viděl Univerzitu Karlovu mezi první stovkou škol, ne-li rovnou mezi první padesátkou). Celkem smělý plán.

Ondřej Liška si pochvaloval, jaké ohlasy – kladné i záporné – vyvolala Bílá kniha. Tím splnila svůj účel, a tudíž patří již minulosti. Nyní je na řadě příprava věcného záměru, na kterém bude ministerstvo spolupracovat se zástupci vysokých škol.

Dostalo se i na postavení humanitních a společenských věd ve školství. Ondřej Liška přislíbil širokou diskusi na toto téma, která vyvrcholí 9. dubna na brněnské Masarykově univerzitě celostátní konferencí. Ještě před tím se uskuteční setkání s Akademickým senátem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Takže kdo má připomínky, otázky či pouhé kritiky, má šanci se vyslovit.

Na závěr zbyl prostor i pro otázky. Hodně jich bylo adresováno Janu Švejnarovi, který jich zodpověděl jen pár, protože musel odletět. O zbylé otázky se podělil Ondřej Liška s Vlastimilem Růžičkou. Zajímavá otázka padla ohledně zvyšování kapacit studentů na vysokých školách. Zda to neškodí jejich kvalitě. Ministr na to našel šalamounskou odpověď – dosud se zvyšovala kvantita studentů, teď je na řadě kvalita. Jak to provede, je asi tajemstvím.

Konference přinesla kromě informací o průběhu reformy další sliby. Ale kde jsou nějaké činy?

Simona Drtinová

Ondřej Liška

Obrázek k článku České vysoké školy mezi elitou

foto: simona.drtinova

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.