Clara Janésová (nar. 1940) se v tomto textu na pomezí dokumentu a autoreflexivní básnické prózy vrací ke svému setkání s Vladimírem Holanem. Nejprve to byl překlad Noci s Hamletem, jenž se jí náhodou dostal do ruky a nenávratně ji „uvedl do pohybu“: „…byla to svítilna ve stínu, do jakého mne vnořilo odmítnutí života každodenních událostí…“ (z té doby také pochází sbírka básní Kampa, Holanovi věnovaná). Později navázala s Holanem korespondenci a od roku 1975 až do jeho smrti jej několikrát navštívila v Praze. Stali se přáteli, Janésová se naučila česky, aby mohla Holanovo dílo přeložit. Její péčí tak téměř kompletní Holan vskutku španělsky vyšel.

Básnivým vykreslením návštěvy u Holanů, zprvu nepříliš vlídného přijetí od básníka žijícího už léta v izolaci, nadšených dojmy z Prahy a české kultury, prochází temný, hamletovsky existenciální podtón. Inu, Janésové výraz je tak nějak neodbytně holanovský, jako by nadále vedla dialog s mrtvým básníkem, dialog, jenž začal na dálku, náhodně (stejně náhodně, jako se Janésové dostal „neznámý český básník“, se k Holanovi dostali básně Janésové), a navzdory všem zdem stále pokračuje. Skoro až mýtickou osudovost tohoto vzácného spříznění duší ilustruje pointa knihy.

Nabízelo by se totiž, napovídá tomu koneckonců i název knihy, že právě Janésová musela být předobrazem pro Holanovu Noc s Ofélií. Překvapivě tomu tak ale nebylo: „Ta báseň (…) byla napsána v srpnu 1972. 1972!, když já jsem trávila celý rok s jeho knihou v kabelce, celý rok ji četla, ale dosud neudělala jediný pokus se k němu přiblížit. Takže o tři roky později, v roce 1975, když mě Holan viděl přicházet, koho spatřil? Kruh se uzavíral.“

Jakub Jehlička

Janésová, Clara: Oféliin hlas. Překlad: A. Krásová. Paseka, Praha 2008. 104 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.

Janésová, Clara: Oféliin hlas

foto: jakub.jehlicka