Cannonův komiks Red Meat si vydobyl přízviska klasický a kultovní. Našel své příznivce, ale také řadu odpůrců. Obojí je pochopitelné. Kresba Maxe Cannona je na první pohled snadno rozpoznatelná – silnější linie, nádech pop-artu a černobílý svět.

Cannonův styl kresby pravděpodobně nebyl důvodem k negativním ohlasům. Ovšem jeho krvavý humor opravdu není stravitelný pro každého. Red Meat se nezastaví před ničím. Krutý svět semele děti, důchodce i zvířátka.

I tak se podařilo Red Meatu vybudovat si v České republice vcelku solidní čtenářskou základnu. Tím se otevírá zásadní otázka – komu je vlastně útlá brožurka určena? Rozhodně ne pro skalní fanoušky Earla, mlékaře Dana či jakékoli jiné masité figurky, protože velká část stripů z první redmeatovské knihy je v už v Čechách známá. Stripy se objevily buď na webu Františka Fuky, apoštola české verze, nebo v komiksovém časopisu Crew.

A v čem se vlastně knižně vydaný Red Meat liší od stripů zveřejněných na internetu? Prakticky ničím. Překlad Petra Onufera i Františka Fuky je téměř totožný, což je v případě minimálních dialogů vcelku pochopitelné. Jediným výrazným rozdílem je přístup k motům v záhlaví jednotlivých stripů. Fuka nechává tyto větičky v originále. Onufer se rozhodl pro překlad, což byl velice dobrý tah. Celá řada stripů dostala další pěkný rozměr.

Opravdu velkou neznámou je předmluva Petra Čtvrtníčka. Což o to – je pěkná, redmeatovsky výchovná. Ovšem uvítala bych něco, co by poněkud sušeji popisovalo, co to mám vlastně v ruce – sebrané stripy? Z jaké doby? Nebo je to výběr? Kdo stripy vybral?

Ale i tak udělá první kniha Red Meatu radost. Earl je zkrátka Earl.

Markéta Holanová

Cannon, Max: Red Meat. Kniha první. Překlad: P. Onufer. Albatros, Praha 2009. 112 stran.

Red Meat.

Ukázka z komiksu Red Meat.

repro: Max Cannon
(přidal uživatel marketa.holanova)

© Max Cannon, Petr Onu

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.