Jak se zachováte, když je váš syn zbit svým vrstevníkem? A co uděláte, když váš syn záměrně ublíží cizímu chlapci? Jak řešíte kritické události ve svém životě? Jste hysteričtí? Asi ano. Ale Veronika, Michel, Aneta a Alain se rozhodnou probrat bitku svých synů u šálku kávy a při zakusování domácí bublaniny v klidu. Jsou přeci dospělí a rozumní lidé.

Zdánlivě banální zápletka setkání dvou rodin, řešících šárvátku svých potomků, díky níž se seznámí, postupně graduje a získává na síle. Veronika a Michel hostí ve svém domě rodiče chlapce, který „znetvořil“ obličej jejich dítka. Jsou klidní, přehnaně milí a snaží se, aby bylo nebezpečí celého města v podobě agresivního útočníka vypuzeno jejich výchovným vlivem.

Rada starších jedná o dětech bez nich. Sami si odpovídají na otázky, proč k bitce došlo a jak chlapce smířit. Veronika je posedlá smírem a dokázáním straně „protivníka“, čeho se dopustil a že je vina na jeho straně.

Ze snahy vyřešit vše klidně a s elegancí se stává konflikt dvou rodin, jenž postupně přejde v boj mezi účastníky „smiřovacího“ dýchánku. Vyhrocená situace poukáže na problémy v manželských párech i na neduhy jednotlivců.

Změnou situace se proměnují i charaktery postav. V roli Veroniky je představena intelektuálka, bojovnice za mír, která se chová klidně a vlídně a která má vše pod kontrolou. Postupně však odhalí maskovanou hysterii. Michel je prototyp podpantofláka, který revoltuje a vzepře se své ženě před naprosto cizími lidmi. Aneta se snaží vyjít vstříc druhé straně, protože si je vědoma synova provinění, ale za darebáka ho nepovažuje. Alain působí jako nezainteresovaný otec, mající hlavně pracovní povinnosti a problémy, který vidí kauzu jako klukovské poškádlení a nepřikládá mu velkou váhu, protože kluci se přeci čas od času poperou. Z usedlé Anety se během setkání stává dračice bojující za svého syna proti cizímu manželskému páru i proti vlastnímu manželovi.

Proměna je charakteristickým rysem celé hry. Změní se atmosféra, řešená problematika, chování postav a také jejich jazykové vyjadřování. Se zvyšující se intenzitou vypjatosti situace graduje slovník účastníků, kteří postupně ve svém vyjadřování přitvrzují. Avšak vulgarismy jsou použity funkčně a vypovídají o vnímání vyhrocené situace jednotlivými aktéry.

Proměnou prochází také místo děje, obývací pokoj, z něhož po celou dobu postavy odcházejí jen na malé chvíle. Prostor je laděn do světlé barvy, vše je nejprve načančané, ale prudkými gesty je uhlazenost a harmonie prostoru narušena.

Divadelní hra je založena na dialogu, který je plný konverzačních zvratů a jazykové komiky. Hra je vystavěna tak, že hlavní téma, řešení rvačky, vydží po celou dobu jako centrum konverzace, avšak s četnými odbočkami do osobních životů manželských párů. Celkově hra vyznívá tragikomicky. Ačkoli se popadáte smíchy za břicho, tak neustále cítíte závažnost tématu, který mapuje lidské chování.

Při pohledu na výsledek Sokolova nastudování této hry diváka může napadnout, že se režisér příliš nenadřel. Herci vplují na jeviště, odvypráví příběh a zase odejdou. Ale právě ona přirozenost a lehkost, s jakou je představení podáno, je výsledkem Sokolovy režie. Herci vědí přesně, co mají dělat a jak pracovat s textem. Je použito mnoha detailů, které mají svůj význam – například bačkory, handsfree, gesta značící harmonii a souznění páru Veroniky a Michela.

Ondřej Sokol opět ukázal, že umí. Umí si zvolit kvalitní text, vybrat herce, kteří se zhostí svých rolí přímo excelentně, a hlavně umí režírovat. Bohem masakru přidal do činoheráckého repertoáru svých inscenací skvělou hru, po jejímž zhlédnutí musíme souhlasit s větou, že „život v páru je ta nejstrašnější zkouška, jakou na nás Bůh seslal".

Andrea Fiřtíková

Yasmina Reza: Bůh masakru. Činoherní klub, premiéra 16. 12. 2008. Režie: Ondřej Sokol. Hrají: Ivana Chýlková, Miroslava Pleštilová, Jaromír Dulava a Vladimír Kratina.

Bůh masakru

Z inscenace Bůh masakru. Zleva: V. Kratina, M. Pleštilová, I. Chýlková, J. Dulava.

Zdroj: archiv Činoheního klubu.

foto: andrea.firtikova

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.