Krátké úryvky našich dnů, co na nás číhají na každé stránce, jsou stručně, avšak impozantně zachyceny a vyzdviženy, nechybí jim ani princeznina korunka. Proč mluvit zbytečně, když stačí realitu vypíchnout pár slovy? Téma veršů, kterými je prorostlá tato skrovná knížečka, je hodně široké. Jako mávnutím kouzelné hůlky čtenáře přesouvá z třešňového sadu do metra, z perónu na večírek. Co mají společného citronky a „Silicon Valley“? Jak se medik umí obdivovat ženským krásám? Myslíte si, že noc je horší než Milena Jesenská? Bojíte se nechávat otevřená okna? Možná máte proč. Co se stane, když se sejde čtrnáct mužíků a jedna lopata? Jsme my všichni členy čehosi, jako „orangutanizace“?

Otázky, hádanky, konstatování. Drsné, jemné, smutné i velmi humorné. Stačilo dvanáct řádek virtuálního posezení před komisí a její popis mi vykreslil poťouchlý úsměv na tváři. Nebo imaginární venčení kulhavého psíka kulhavým pánem nezmůže než pokulhávat ve vážnosti.

Lehce, ne však lehkovážně se prokousává těmito lístky až k jadýrku. A na konci nezbývá než si položit nelehkou otázku: „Ó můj zdravý selský rozume, ještě chceš spáchat sebevraždu antikoncepčními pilulkami ukradenými z kabelky své vlastní matky?“ Tato krátká báseň, tato jedna věta, podstatně vystihla mé vlastní pocity po dočtení. Promlouvá k nám a my se pak ptáme sami sebe: „Ó můj zdravý selský rozume…“.

Sára Arnsteinová

Vojtěch, Zdeněk: Poezie faktu. Srdeční výdej, Brno 2008. 63 stran.

Poezie faktu

foto: www.kosmas.cz
(přidal uživatel sara.arnsteinova)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.