Na pozadí banálně vystavěného příběhu však vyvstávají charaktery jednotlivých postav. Jako by se v kontaktu se smrtí odhalovala jejich pravá tvář. Na první pohled tragický příběh však syrovým jednoduchým stylem vyprávění, kumulací groteskních scén a notnou dávkou nadhledu působí jednoznačně komicky. Téměř každá stránka knihy má svůj „kameňák“.

Charaktery postav jsou pohádkově černobílé, buď kladné nebo záporné. Každá z mužských postav je ztělesněním nějaké špatné vlastnosti, ať už se jedná o podlost, snobství, zbabělost či hloupost. Naopak ženy jsou symbolem dobra, spravedlnosti a statečnosti (i prostitutky). Toto rozvržení prohlédne i roztržitý čtenář, proč ale autor-muž záměrně špiní své pohlaví a vyzdvihuje pohlaví opačné? I když se jedná o Román pro muže, je jasné, že k Vieweghovým fanouškům patří především ženy. Že by si tedy chtěl naklonit veškeré ženské pokolení? Nebo naopak vyprovokovat tu hrstku mužů, co si román přečtou, k spanilým činům? Možná. Jistě ale víme jen to, že důležitější než umělecká hodnota či poučení je knihu prodat. „Vyrábím své věty, jako si měšťák doma na půdě vyrábí na soustruhu své vlastní kroužky na ubrousky.“ Úkol splněn: titulem a „nahatou“ obálkou, která kromě stálých fanynek přiláká i pár fanoušků.

Komerce, konzumní zboží, nic nového… To je všechno pravda, ale s každou Vieweghovou knihou se přesvědčujeme, že ho to alespoň trochu baví. Knihu zhltneme jedním dechem, průběžně se u ní smějeme a dokonce nám i přes veškeré komické aspekty (nebo právě díky nim) nabízí velice zásadní odpovědi týkající se lidí a jejich vzájemných vztahů a ukazuje, jak brát život s nadhledem, takový jaký je. Takovouhle knihu přece není možné jen tak odsoudit pohrdavým: „Tss, zase Viewegh!“

Kateřina Kubová

Viewegh, Michal: Román pro muže. Druhé město, Brno 2008. 160 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.