Moje zkušenost se potvrdila: asijské fimy jsou prostě jiné, jinak vypadají, jinak vyprávejí a dějí se v nich jiné věci. I v tom největším akčním trháku jako je třeba „Hero“ převládá ticho, scény jsou vysoce estetizované a herci hrají pro oko západního diváka podivně nepřirozeně. Důraz není kladen na to, aby se toho dělo co nejvíc, ale naopak aby se toho dělo co nejmíň, nejde o to diváka rozptýlit, ale donutit ho k až meditativní soustředěnosti.

Dobrým příkladem pro tenhle poznatek je korejský film „Jeníček a Mařenka“. Mladý muž zabloudí v lese a dostane se do podivného domu, kde žije zdánlivě štastná rodina se třemi roztomilými dětmi. Dům je jako z pohádky, plný růžových a plyšových věciček, dortů a obrázku zvířat. Příští den ale rodiče zmizí, muž zůstává sám s dětmi, každý pokus dostat se z lesa ven se nedaří a jen ho přivádí zpět k dětem, které ho nutí stát se novým rodičem. Film kombinuje estetiku cukrové vaty s prvky kruté pohádky, komorního dramatu a hororu. Dojem nedělá hlasitý a krvavý děj, ale tiché vzlykaní, nenadálý výkřik nebo strnulý pohled. Spirála strachu a napětí se tak nepozorovaně stupňuje. Příklad ukazuje, že i komerční asijský film, nebýt triků a kostýmů, vypadá jako nízkorozpočtové umělecké dílo.

Ze čtrnácti filmů byl jedinou výjimkou čínský film „Gua Sha masáž“, který fungoval stejně jako americké drama. Snad měl být částečně parodií a vypovědět něco o odlišnosti kultur, ale podle mého názoru a podle nespokojeného šepotu diváků kolem mě se mu to naprosto nepodařilo.

Někomu se můžou zdát asijské filmy nudné, mně ale právě pro svoji pomalost a svůj vnitřní klid připadají zajímavé a rozhodně stojí za zhlédnutí.

Sabine Smitko

Asie plná Jeníčků a Mařenek

Ukázka z filmu "Jeníček a Mařenka". Zdroj: www.filmasia.cz

foto: sabine.smitko

filmasia 4: Asijský filmový festival, 4. - 7. 12. 2008, Praha

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.