Hra není pokusem o výklad Nezvalových textů, je spíše koláží nápaditě sestavenou z jednotlivých motivů ve fungující celek. Nejvíce prostoru je věnováno téměř komplexně pojatému příběhu z románu Valérie a týden divů, do něhož prostupují krátkými scénami další postavy. Zprvu se jednotlivé děje odvíjejí jakoby paralelně a na sobě nezávisle, pravidelně se na scéně střídají (přičemž právě nehrající herci obvykle zůstávají nehybní na jevišti), je dodržována autonomita předloh. Ovšem postupně dochází i k propojení příběhů a některé postavy mají možnost zasáhnout do scén, do kterých původně „nepatřily“.

Nelze určit, kdo je hlavním hrdinou hry – snad dívka Valérie, snad spisovatel Jindřich, možná světoběžnice Armanda.

Sám dramaturg říká, že jednotlivé role byly studentům psány na míru. A to se opravdu pozitivně projevilo na vyznění celé inscenace, která je místy vážnější, místy vtipná, od začátku do konce však naprosto fascinující.

Kromě skvělých hereckých výkonů je třeba zmínit i velmi prakticky a vtipně řešenou scénu (do nevelkého prostoru jsou zakomponovány dvě ložnice, pracovna, kuchyně i tajná podzemní chodba) a pečlivou hru světel, která pomáhají divákovi orientovat se ve střídání dílčích dějů.

A jak byla hra přijata publikem? Nekončící potlesk nadšených diváků. Krásný děkovací ceremoniál. Dojatí rodiče a prarodiče, kteří se přišli podívat na své potomky... Opona.

(Ještě doporuční na závěr: jděte se podívat na vlastní oči, ale nejdřív si přečtěte Nezvalovy prózy. A hlavně - nezapomeňte sledovat náušnice!)

Eva Levorová

Svět kolem ní

Scénář a dramaturgie: Matěj Samec

Režie: Zuzana Páleníková

Hrají: studenti 4. ročníku herectví katedry činoherního divadla DAMU

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.