Na druhou stranu je třeba si přiznat, že časy okouzlení skupinou kolem Johna McLaughlina jsou už dávno pryč. A jestliže autor knihy v podtitulu píše o „nejlepší skupině na světě“, je nutné si připomenout, že klasická sestava Mahavishnu působila na počátku sedmdesátých let méně než tři roky, vydala tři LP desky a největší publikum si získala jako předkapela Aerosmith. To není příliš impozantní bilance.

Stará láska ovšem nerezaví a Walter Kolosky se do práce o Mahavishnu Orchestra pustil s vervou a důkladností. Každý zdroj pečlivě ověřil, promluvil si snad s každým pamětníkem největší slávy skupiny a navíc se mu povedl jeden vpravdě husarský kousek. Podařilo se mu získat komentáře všech členů kapely, kteří spolu jinak nekomunikují a odmítají se podílet na společných projektech. Co mi v knize poněkud schází, jsou komentáře a recenze z dobového tisku, kterým se Kolosky nevěnuje a které by rozhodně stálo zato porovnat se současným pohledem na odkaz kapely. Takto působí hodnocení jednotlivých alb a koncertů poněkud fanouškovsky, bez žádoucího odstupu.

Monografie je psána chronologicky a je prokládána poznámkami a vzpomínkami žijících aktérů (bohužel ti nejzajímavější, Tony Williams a Miles Davis, přispět už nemohli). Koloskému zpočátku hraje do karet fakt, že každý ze členů Mahavishnu orchestra pocházel z jiné země a vycházel z jiného kulturního zázemí. První část knihy je proto nesmírně zajímavým čtivem, ve kterém se proplétají cesty pěti nesmírně nadaných instrumentalistů, kteří se znenadání ocitli nad propastí mezi jazzovou avantgardou a progresivními rockovými směry. Životní příběhy každého z protagonistů jsou nesmírně poutavé. Například Jan Hammer na poslední chvíli emigruje z Československa, aby se mohl v Americe stát jazzovým pianistou a Jerry Goodman se rozhodne opustit dráhu nadějného houslového virtuosa jenom proto, aby se jako bedňák mohl přidat k rockové kapele.

Ke konci bohužel knížka ztrácí napětí, obzvláště když autor na každé stránce přidává stále podobně vyznívající citáty o tom, jak hudba Mahavishnu někomu změnila život, uvedla ho do transu či přivedla k jinému pohledu na hudbu. Nakonec však nezbývá, než smeknou před vydavatelstvím Hevhetia. Nedá se očekávat, že by Energia, vášeň a krása byla nějakým finančním trhákem, ale šťastný jazzový fanoušek si ji jistě nadšeně zařadí na čestné místo do své útlé knihovničky. Hned vedle Milkowského životopisu Jaca Pastoriuse a autobiografie Milese Davise, pravé Bible všech vyznavačů moderní hudby.

Stefan Segi

Walter Koloski: Energia, vášeň, krása; Príbeh lagendárnych Mahavishnu Orchestra, najlepšej skupiny na svete. Hevhetia. Košice 2007. 306 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.