Děj Ptákoviny se odehrává ve školním prostředí nejmenovaného města v neurčité době. V popředí příběhu stojí dva silní muži ve vysokém společenském postavení – Ředitel školy a Předseda města, kteří zdánlivě ovládají okolní svět.

Ředitel vládne tvrdou rukou ve škole. Učitelský sbor k němu tupě vzhlíží a poslouchá jej na slovo. Ještě větší autority se dostává Předsedovi. V jeho postavě se skrývá zároveň maminčin mazánek strachující se o vlastní jistotu i diktátor města. Má kontrolu nad všemi a jeho špehové jsou rozeseti po celém městě.

Zápletka hry začíná nicznamenající kresbou kosočtverce na tabuli Ředitelem. Tato nemravnost vyskytující se na školní půdě vyústí v místní monsterproces, kdy jsou potrestáni nevinní. Ředitelovou malicherností je potupena i jeho milá, učitelka Eva. Proto se Ředitel uchýlí k pomstě, jež se však nakonec obrátí proti němu.

Na první pohled jsou Ředitel a Předseda pány situace a strůjci vlastních i cizích osudů. Ženské postavy postávají spíše v pozadí. Jsou tiché, avšak silné. Nenápadným nátlakem posouvají muže do pozic, v nichž je chtějí mít. Vždy dosáhnou svého a dokáží mužské protějšky skvěle obehrát.

L. Smoček nesahá ve svém nastudování Ptákoviny k žádným režijním novátorským kouskům. Drží se pevně Kunderova textu a tato metoda zde funguje velice efektivně. Předkládá nám silný příběh, který nás rozesměje svou komičností a zároveň vyděsí svou hrůzností. Drama je autentické díky výkonům hereckého souboru Činoherního klubu. Ondřej Vetchý představuje Ředitele – muže, kterému jde o to, aby nic nevěděl o svém okolí, ale přitom tvrdě vládnul. Oprávněně byl Jaromír Dulava oceněn za své ztvárnění Předsedy hereckou osobností Divadelních novin (roč. 17, č. 17). V jeho podání se Předseda dokáže v okamžiku přeměnit z maminčina mazánka v tyrana, jenž s radostí trestá a ovládá své okolí. Dulava dokáže vystihnout pravou podstatu postavy a s každým svým výstupem přináší silný divácký zážitek. Mužské osobnosti jsou ve Smočkově inscenaci v popředí. Ženy zdárně sekundují a naplňují své role.

Scéna Luboše Hrůzy umožňuje zdánlivě jednolitý prostor jeviště rozčlenit pomocí světelných efektů na tři prostory, čímž splňuje svůj hlavní úkol, avšak mohla by být rafinovanější a složitější.

Smočkova inscenace se opírá o skvěle vystavěný text, který je i po letech stále aktuální. Ačkoli se ve hře odráží politická situace doby vzniku (konec 60. let), zpodobnění totalitního systému není jediným tématem, který se zde objevuje.

Stopy totalitarismu najdeme v nesmyslném procesu, v přiznání nevinného k nespáchanému a v krutém trestu. Předseda špehuje ostatní a vede si o nich spisy. Kdybychom nevěděli, že takové praktiky byly ještě před listopadem ´89 běžné, asi bychom se smáli takové nadsázce. Kundera v šedesátých letech nastavoval zrcadlo společnosti. V současné době nám ho jeho hra nastavuje znovu. Kdo dnes netouží po moci? A co všechno jsme ochotni pro ni udělat? Kdo nekontroluje, zda proti němu ostatní nekují pikle?

V dramatu se objevuje kunderovské téma malicherného žertu, který vyústí v potupení. Následující pomsta není završena vítěžsvím. Ba naopak – je korunována osobní prohrou.

Andrea Fiřtíková

Milan Kundera : Ptákovina

Činoherní klub

Premiéra 19. 9. 2008

Režie: Ladislav Smoček

Hrají: J. Dulava, O. Vetchý, L. Žáčková, M. Procházková, L. Skopalová a další.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.